V minulém článku jsme se tázali Martina Pence. Nyní se ptáme Mirky Cáskové, pracovnice nadačního fondu Nehemia, která na VOŠMT studovala v letech 1996-1998.
Všeobecný přehled Bible a historie křesťanství, zodpovězení teologických otázek, hluboký vztah s Bohem, nové přátele, odvahu a smělost ve službě, nový rozměr v modalitách.
Zobrazují se příspěvky se štítkemVOŠMT. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemVOŠMT. Zobrazit všechny příspěvky
neděle 14. května 2017
středa 3. května 2017
Co ti to dalo? Odpovídá Martin Penc
V minulém článku jsme se tázali Tomáše Galdy. Nyní se ptáme Martina Pence, vedoucího Odboru mládeže Apoštolské církve.
Studium mi dalo příležitost 2 roky pracovat s mým nitrem, charakterem, poznat církev z různých úhlů. Rozmanitost Božího díla mě více nadchla pro práci v místním sboru.
Co přineslo studium na biblické škole Tobě osobně?
Studium mi dalo příležitost 2 roky pracovat s mým nitrem, charakterem, poznat církev z různých úhlů. Rozmanitost Božího díla mě více nadchla pro práci v místním sboru.
Co Tvé studium přineslo Tvému sboru?
Protože jsme měli možnost studovat, co Bůh dělá jinde a jak jiní pastoři řídí svůj sbor, měl jsem plno různých nápadů, jak svou církev obohatit.Co studium přineslo do Tvého vztahu s Kristem?
Dva roky na škole byly velmi intenzivní a protože jsem na školu šel jako čerstvý křesťan, bylo pro mne každý týden něco nového. Viděl jsem každý den, jak ostatní vnímají Ježíše, což mne stále provokovali a inspirovalo.neděle 23. dubna 2017
Co ti to dalo? Odpovídá Tomáš Galda
V minulém článku jsme se ptali Radky Flekové, která sloužila ve vedení kolínského a zakládání malešovského sboru. Nyní je zde bratr Tomáš Galda, který studoval na VOŠMT v letech 1997-99. Je zapojen do projektu Exit 316, v Křesťanské akademii mladých a v Odboru mládeže Apoštolské církve. Položili jsme mu tři otázky, na které odpověděl následovně.
Co přineslo studium na biblické škole Tobě osobně?
Na střední škole jsem moc nevěděl, jak si mně Bůh chce použít, až na biblické škole jsem měl možnost si vyzkoušet a naučit spoustu nových dovedností - kázání, pouliční evangelizace, pantomimu, režírování, moderování, atd. Hlavně díky Crazy party, se kterou jsme projezdili celou republiku jsem našel svá obdarování a získal i trošku sebedůvěry.
Co Tvé studium přineslo Tvému sboru?
Co jsem se naučil ve škole, jsem se snažil využít i ve svém sboru a snad to bylo přínosem.
Co studium přineslo do Tvého vztahu s Kristem?
Díky každodennímu modlitebnímu řetezu jsem si sáhl na to, jak vypadá modlitební probuzení, a díky svým spolužákům jsem Boha poznal mnohem blíž.
pátek 14. dubna 2017
Co ti to dalo? Odpovídá Radka Fleková
V minulém článku jsme zpovídali Tomáše Süsse, pastora kampusu SBH Praha na Jižním městě. Nyní se tážeme Radky Flekové, která asistovala svému muži Františkovi ve vedení Kolínského sboru a nyní s ním zakládá sbor v Malešově. Na VOŠMT studovala v letech 1994-96. Položili jsme jí tři otázky, na které odpověděla následovně.
Co přineslo studium na biblické škole Tobě osobně?
Dva roky studia na tehdejší LBA (Letniční biblické škole) ve mně vyvolávají tak příjemné a hezké vzpomínky, že bych mohla s nadšením vyprávět. ☺ Byla jsem krátce věřící, neznala jsem příliš Bibli a všechno pro mě bylo dosti nové. Škola mě oslovila především svým životem. Bylo nás v ročníku 13 a tvořili jsme skvělou partu. Scházeli se každý večer k modlitbám a chválám a byli nadšení z toho, že se můžeme učit o našem drahém Pánu a dozvídat se tolik nových věcí. Rozhodně to pro mě byly dva nejkrásnější roky života s Bohem. Během těchto dvou let strávených na LBA jsem duchovně nejvíc čerpala a rostla. Získala jsem díky studiu Bible a teologie nový rozměr a poznání toho, čemu věřím. Všechno jako by dostalo jasnou strukturu a už jsem nebyla zmítaná názory různých lidí kolem sebe, protože jsem dokázala sama obhájit, čemu jsem uvěřila. Studium zde mi pomohlo porozumět mnoha rozporuplným otázkám a dodalo mi sebevědomí při rozhovorech s přáteli o své víře.
Kromě toho mi LBA dala velký a důležitý základ pro svou angličtinu, z něhož čerpám dodnes. Díky tomu, že jsme se tam pravidelně setkávali s rodilými mluvčími a snažili se s nimi komunikovat, rozvíjeli jsme angličtinu.
Na LBA jsem se také setkala s několika velmi významnými Božími muži a osobnostmi, které velkou měrou ovlivnily můj život. Na biblickou školu přijížděli učitelé, pastoři a misionáři ze zahraničí, které s námi sdíleli své příběhy, životy, učili nás nejen teologii, ale svým osobním příkladem i životu s Bohem.
Díky LBA jsem našla samu sebe, svá obdarování i svou službu. Do Kolína jsem šla jako mladá dívka, která o sobě nemá valné mínění, nic neumí a pro Boha je naprosto neužitečná. Díky různým školním výzvám (jako např. veřejně kázat a vystupovat), úzkým vztahům mezi námi studenty a díky praxi, které bylo požehnaně, jsem zjistila, že i já můžu Bohu sloužit a že i mně dal své dary, které jsem předtím neviděla.
Od dětství jsem měla blok zpívat a byla jsem přesvědčená, že zpívám falešně a že by asi všichni utekli, kdyby mě slyšeli. Proto jsem nedokázala chválit Pána písněmi. Pán Ježíš tento blok pravidelnými každodenními bohoslužbami ve škole pomalu ale jistě boural a já jsem objevila, jak příjemné je zpívat. Chvály Pánu mě uchvátily natolik, že jsem po několika letech přestala řešit, zda mě někdo slyší a co si asi pomyslí. ☺
Pán na biblické škole řešil mnohé mé komplexy a jiné nešvary mého osobního života, které jsem si nesla z dřívější doby, uzdravoval, hojil rány a poukazoval na věci, kterých jsem se musela zříct. Byl to intenzivní čas Boží výchovy,
proměny a formování.
Jsem velmi vděčná za dva roky strávené na biblické škole v Kolíně. Mám pocit, že jsem díky tomu všemu, čemu mě Bůh během těchto dvou intenzivních let vystavil, „vykvetla“ a upevnila svůj duchovní život.
Co Tvé studium přineslo Tvému sboru?
Můj původní sbor byl v AC Olomouc, který mě po celé dva roky věrně a štědře finančně podporoval, a jen díky němu jsem mohla studovat. Jsem jim za to velmi vděčná. Do svého původního sboru jsem se však už nevrátila. Zůstala jsem, věřím na Boží pokyn, v Kolíně a začala sloužit v kolínském sboru. Věřím, že jsem mohla v tomto sboru zužitkovat to, co jsem získala studiem na LBA, a mám naději, že jsem byla pro AC Kolín užitečná.
Co studium přineslo do Tvého vztahu s Kristem?
Jak jsem se zmínila, studium na biblické škole mi pomohlo především utřídit si svůj pohled na křesťanství jako takové, na svou víru a pochopení Bible. Bible už najednou přestala být tajemnou knihou, které nerozumím. Bůh se stal velmi osobní a přítomný. Víte, není nic hezčího a lepšího než své studium zaměřit na někoho, koho milujete. Těšila jsem se každý den do školy, protože jsem věděla, že se zase o něm dozvím něco nového, úžasného … čím mě ještě víc zaujme a uchvátí.
I když jsem už před příchodem na LBA prožila křest Duchem svatým, teprve na biblické škole jsem se také poprvé setkala s duchovními dary. Vidět nebo slyšet Boha v akci byla zase úplně nová dimenze. Do té doby jsem nevěděla, jak Bůh mluví a neznala jsem jeho hlas. Tam jsem začala postupně poznávat, kdy ke mně mluví a jak to poznám.
Právě na LBA jsem se naučila moci modlitby. Když jsme se každý večer scházeli se spolužáky k modlitbám, povzbuzovalo nás to ve víře a měli jsme svědectví různých vyslyšených modliteb.
středa 5. dubna 2017
Co ti to dalo? Odpovídá Tomáš Süss
V minulém článku jsme se tázali Leoše Cáska, ředitele Nehemie. Nyní se ptáme Tomáše Süsse, který je pastorem kampusu sboru CBH Praha na Jižním městě. Na VOŠMT v Kolíně studoval v letech 2004-2006. Položili jsme mu tři otázky, na které odpověděl následovně.
Studium na biblické škole mi pomohlo více zakořenit do Boha. Upevnit můj vztah s Bohem a udělat si správný obraz o církvi a službě v ní.
Co přineslo studium na biblické škole Tobě osobně?
Studium na biblické škole mi pomohlo více zakořenit do Boha. Upevnit můj vztah s Bohem a udělat si správný obraz o církvi a službě v ní.
Co Tvé studium přineslo Tvému sboru?
Díky studiu jsem dnes tam, kde jsem. Pracuji pro biskupa Martina Moldana, ale jsem také pastorem kampusu sboru Církve bez hranic Praha – Jižní město. Vážím si studia na biblické škole, které mi dalo pevný základ jak pro službu, tak i můj následný rozvoj.Co studium přineslo do Tvého vztahu s Kristem?
Během studia jsem sám mohl zažívat Boží moc a vedení. Mnoho situací, ať už při studiu ve škole anebo na internátu, nebylo jednoduchých, ale zažil jsem jak v tom Pán jednal a mě proměňoval. Dodnes jsou pro mě tyto situace velkým svědectvím.neděle 26. března 2017
Co ti to dalo? Odpovídá Leoš Cásek
Bratr Leoš Cásek je ředitelem nadačního fondu Nehemia. Na VOŠMT v Kolíně studoval v letech 1997-99. Položili jsme mu tři otázky, na které odpověděl následovně.
Co přineslo studium na biblické škole Tobě osobně?
Studium na VOŠMT mi otevřelo celé spektrum možností osobního rozvoje v oblasti biblického vzdělávání a praktické služby v církvi.
Jako „samouk“ bych toto získal jen velmi obtížně. Dále pak pevný základ pro praktické dovednosti jak připravovat kázání, vyučování, jak studovat Písmo, modlit se a v neposlední řadě jak se aktivně zapojit do Božího království.
Co přineslo studium na biblické škole Tobě osobně?
Studium na VOŠMT mi otevřelo celé spektrum možností osobního rozvoje v oblasti biblického vzdělávání a praktické služby v církvi.
Jako „samouk“ bych toto získal jen velmi obtížně. Dále pak pevný základ pro praktické dovednosti jak připravovat kázání, vyučování, jak studovat Písmo, modlit se a v neposlední řadě jak se aktivně zapojit do Božího království.
Co Tvé studium přineslo Tvému sboru?
To je asi spíše otázka na vedení sboru. Nicméně můj tehdejší mateřský sbor AC Olomouc, utrpěl ztrátu v podobě mého odchodu do AC Havířov a to hned po dokončení VOŠMT. Jinak řečeno, obdržel spoustu požehnání tím, že mnou požehnal havířovský sbor! :DCo studium přineslo do Tvého vztahu s Kristem?
Možnost nahlédnout do Božího srdce hlouběji a z jiného pohledu!čtvrtek 16. března 2017
Věnuj rok sobě, církvi, Bohu
(Tento článek je zkrácenou verzí textu představujícího nový jednoletý studijní program na stránce www.vosmt.cz/1rok. Více informací naleznete na adrese info@biblickaskola.cz. Pro informace o přijímacím řízení navštivte www.vosmt.cz/prijimaci-rizeni/.)
- 25 let působení
- 225 absolventů
- 2. 5. 2017 vás zveme na den otevřených dveří
Neměnnost uprostřed změny
Zvěstujeme neměnné evangelium uprostřed měnící se kultury. Mění se naši studenti, mění se i naše církev, avšak cíl školy zůstává, a tím je absolvent proměňovaný osobním poznáním Krista.
V Apoštolské církvi se stále víc mluví o budování takových sborů, které dokážou zakládat nové sbory. Avšak misionálně zaměřené sbory potřebují zdatné vedoucí, a to ne nějaké „rychlokvašky“ proškolené v kurzech a na konferencích. Vedoucí musí projít solidním a dobře utříděným formálním teologickým vzděláváním.
Nové jednoleté studium
VOŠMT nabízí jednoleté studium, které lze využít jako Gap Year nebo jako další vzdělávání duchovních pracovníků.
Gap Year osloví absolventy středních a vysokých škol,
- kteří chtějí na rok odložit rozhodnutí o dalším studiu nebo zaměstnání a / nebo
- kteří chtějí věnovat nejméně jeden rok sobě, církvi a především Bohu
Další vzdělávání osloví vedoucí mládeží, dorostu, besídek, diakony, starší, evangelisty, misionáře, pastory,
- kteří touží získat teologické vzdělání, a přitom neztratit kontakt se svou službou
- kteří se chtějí zapojit do misijní práce v České republice nebo v zahraničí
- kteří chtějí získat požadované vzdělání v programu EZDRÁŠ
Čtyři dny školy, tři dny služby
Nové jednoleté studium navíc umožňuje, aby student během roku neztratil kontakt se svou službou. Pokud již student pravidelně slouží např. v mládeži, dorostu, besídce, chválicí skupině, nemusí po dobu studia ze své služby vypadnout. Na základě individuální dohody mezi sborem a školou může student v pátek nebo v pondělí chybět ve vyučování. Tak se zajistí, aby ve sborech nebyla o víkendech narušena kontinuita služby a zároveň mohl být sbor obohacován novými znalostmi a dovednostmi, které student získá na biblické škole.
Úspěšní absolventi jednoletého studia obdrží Certifikát mezikulturních vztahů od Global University. Zároveň získají možnost pokračovat ve studiu jak na VOŠMT, tak i na Global University. Pokud se tak rozhodnou, ve 2. a 3. ročníku absolvují zbývající předměty programu “Studia mezikulturních vztahů”. Zároveň je čekají dvě několikatýdenní souvislé praxe a dva misijní výjezdy.
Odpověď pastorům
Někdy se pastoři ptají, co jim to přinese, když pošlou své schopné mládežníky na VOŠMT.
Přinese to do jejich sboru stabilitu a budoucnost. Jejich mládežníci během studia neztratí kontakt se svým sborem a navíc získají znalosti, dovednosti a postoje, které jejich sboru prospějí. Když budou studenti pravidelně dojíždět do sboru, pastor bude mít příležitost sledovat a do jisté míry také ovlivňovat jejich duchovní růst a budoucí směřování
středa 9. listopadu 2016
Pozvání na den otevřených dveří II
V pondělí 14. listopadu 2016 Vás v dopoledním bloku seznámíme s vizí biblické školy a našimi přípravami na misijní výjezd. Odpoledne Vám nabídneme náslechy ve vyučování odborných předmětů, ukážeme Vám budovu školy, zavedeme Vás na domov mládeže. Budete si moci promluvit s našimi studenty a vyučujícími a dát si dobrou kávu. Před odchodem od nás dostanete dárek pro Vaše duchovní budování.
Den otevřených dveří je zorganizován takto:
10.00-11.30
Duchovní růst - to je, oč tu běží (Milan Buban)
Misijní výjezd Třeboň 2017 (Ota Faldyna)
12.30-15.00
Ukázky vyučování
- Život Ježíše Krista (Bruce a Sandra Chesterovi)
- Genesis (Michael Buban)
- Bůh a andělé (Petr Berdar)
- Anglická konverzace (Jaroslav Švarz)
Další
Prohlídka školy a domova mládeže
Rozhovory u kávy
Dárek do Vaší knihovny
Den otevřených dveří je zorganizován takto:
10.00-11.30
Duchovní růst - to je, oč tu běží (Milan Buban)
Misijní výjezd Třeboň 2017 (Ota Faldyna)
12.30-15.00
Ukázky vyučování
- Život Ježíše Krista (Bruce a Sandra Chesterovi)
- Genesis (Michael Buban)
- Bůh a andělé (Petr Berdar)
- Anglická konverzace (Jaroslav Švarz)
Další
Prohlídka školy a domova mládeže
Rozhovory u kávy
Dárek do Vaší knihovny
čtvrtek 3. listopadu 2016
Pozvání na den otevřených dveří
V pondělí 14. listopadu proběhne v návaznosti na nedělní promoci a imatrikulaci den otevřených dveří na VOŠMT. Zváni jsou zájemci každého věku. Součástí dne otevřených dveří bude beseda se studenty, prohlídka školních zařízení včetně domova mládeže, ukázka vyučování stálých členů profesorského sboru a malé občerstvení.
Den otevřených dveří začíná na adrese Kmochova 248, Kolín v 10.00 a probíhá do 16.35 odpoledne. Strava kromě malého občerstvení není zajištěna. Po domluvě je možné přespat z neděle na pondělí na domově mládeže.
Den otevřených dveří začíná na adrese Kmochova 248, Kolín v 10.00 a probíhá do 16.35 odpoledne. Strava kromě malého občerstvení není zajištěna. Po domluvě je možné přespat z neděle na pondělí na domově mládeže.
čtvrtek 12. září 2013
Adaptační kurz
Ve dnech 5. a 6. září vyjeli studenti VOŠMT na adaptační kurz do Českého ráje. Během dvou dní urazili necelých 22 km. Kromě vzdálenosti a náročného terénu čelili nejrůznějším aktivitám. Cílem „adapťáku“ bylo poskytnout studentům prostor k poznání sebe i poznání se navzájem a tradičně-netradičně tak zahájit školní rok.
Fotografie
Kromě GPS záznamu trasy poskytujeme k nahlédnutí sestřih pořízených videjí a výběr z fotografií.Sestřih videa
pondělí 17. června 2013
Školní rok 2013/14 v programu Misijní a teologická činnost
S radostí oznamujeme potenciálním uchazečům, že Vyšší odborná škola misijní a teologická v Kolíně otevírá nový ročník v oboru Misijní a teologická činnost. Uchazečům nabízíme možnost strávit tři roky denního studia praktickým a teologickým výcvikem pro službu v církvi či na misijním poli.
Jak to na škole vypadá?
Na webovém albu jsou k dispozici vybrané fotky z minulých školních let. Školní rok 12/13 si například můžete prohlédnout zde.
Co se na škole učí?
Teoretická část výuky je zachycena v učebním plánu na našich stránkách. Nahlédnout jej můžete pod tímto odkazem.
Jak se přihlásit na přijímací zkoušky?
Použít můžete on-line formulář na našich stránkách. Jakmile ho vyplníte, sdělíme Vám obratem přesné pokyny k přijímacímu řízení. Termíny přijímacích pohovorů jsou stanoveny na:
Musím na VOŠMT chodit do školy?
V případě denního studia je účast na denním vyučování a praxi podmínkou. Pro zaměstnané uchazeče platí možnost kombinovaného studia, které je podmíněno absolvováním víkendového vyučování několikrát za semestr.
O jaký druh vzdělání se jedná?
Vedle označení DiS. za vyšší odborné vzdělání obdrží náš absolvent denního či kombinovaného studia titul B.A. v oboru Biblické a systematické teologie. Bakalářský obor je plně integrován do standardního vyššího odborného studia a je plně akreditován ve spolupráci s celosvětově rozšířenou křesťanskou institucí Global University (původně ICI).
Jak to na škole vypadá?
Na webovém albu jsou k dispozici vybrané fotky z minulých školních let. Školní rok 12/13 si například můžete prohlédnout zde.
Co se na škole učí?
Teoretická část výuky je zachycena v učebním plánu na našich stránkách. Nahlédnout jej můžete pod tímto odkazem.
Jak se přihlásit na přijímací zkoušky?
Použít můžete on-line formulář na našich stránkách. Jakmile ho vyplníte, sdělíme Vám obratem přesné pokyny k přijímacímu řízení. Termíny přijímacích pohovorů jsou stanoveny na:
- 24.6
- 30.8
- 30.9
Musím na VOŠMT chodit do školy?
V případě denního studia je účast na denním vyučování a praxi podmínkou. Pro zaměstnané uchazeče platí možnost kombinovaného studia, které je podmíněno absolvováním víkendového vyučování několikrát za semestr.
O jaký druh vzdělání se jedná?
Vedle označení DiS. za vyšší odborné vzdělání obdrží náš absolvent denního či kombinovaného studia titul B.A. v oboru Biblické a systematické teologie. Bakalářský obor je plně integrován do standardního vyššího odborného studia a je plně akreditován ve spolupráci s celosvětově rozšířenou křesťanskou institucí Global University (původně ICI).
pátek 22. února 2013
O nezbytnosti formálního vzdělávání na VOŠMT
V Apoštolské církvi se vzdělávání uskutečňuje informálním, neformálním a formálním způsobem. Informální učení se odehrává v běžném životě církve bez systematického vlivu učitele. Je bezděčné a všeobecně dostupné, avšak též neorganizované a útržkovité. Neformální vzdělávání probíhá v různých kurzech pod vedením lektora. Je sice aktuální, avšak zároveň velmi výběrové. Formální vzdělávání je pro Apoštolskou církev nezbytné kvůli své ucelenosti, kvůli potřebě duchovního růstu, kvůli apoštolské korekci a kvůli kontextualizaci našeho evangelia.
Rysy formálního vzdělávání na VOŠMT
Ucelenost
Podle 2. Timoteovi 3,16 bylo Bohem vdechnuto veškeré Písmo, tj. všech 66 knih biblického kánonu. Má-li být duchovní pracovník v Apoštolské církvi důkladně vystrojen ke službě (verš 17), musí znát každé slovo, které vychází z Božích úst (Matouš 4,4). Duchovní pracovník Apoštolské církve by měl znát celou Bibli. Tu na VOŠMT vyučujeme z pohledu biblické, systematické a praktické teologie, v souvislostech se všeobecně vzdělávacími předměty a v kontextu praktické přípravy, jež obsahuje modlitby, bohoslužby a misie.
Podle 2. Timoteovi 3,16 bylo Bohem vdechnuto veškeré Písmo, tj. všech 66 knih biblického kánonu. Má-li být duchovní pracovník v Apoštolské církvi důkladně vystrojen ke službě (verš 17), musí znát každé slovo, které vychází z Božích úst (Matouš 4,4). Duchovní pracovník Apoštolské církve by měl znát celou Bibli. Tu na VOŠMT vyučujeme z pohledu biblické, systematické a praktické teologie, v souvislostech se všeobecně vzdělávacími předměty a v kontextu praktické přípravy, jež obsahuje modlitby, bohoslužby a misie.
Duchovní růst
Křesťan duchovně neroste, když se stále točí jen kolem abecedy Boží řeči (Židům 5,12). Nestačí jen to, co pochytíme na bohoslužbách nebo v kurzech. Křesťan, a zejména duchovní pracovník, by měl Bibli pilně studovat, aby se stal dokonalým, tzn., aby měl návykem vycvičené duchovní smysly k rozsuzování dobrého a zlého (verš 14). Na VOŠMT studenty vedeme k pilnému zkoumání Písma a k návykům vedoucím k hlubokému duchovnímu životu s Bohem.
Křesťan duchovně neroste, když se stále točí jen kolem abecedy Boží řeči (Židům 5,12). Nestačí jen to, co pochytíme na bohoslužbách nebo v kurzech. Křesťan, a zejména duchovní pracovník, by měl Bibli pilně studovat, aby se stal dokonalým, tzn., aby měl návykem vycvičené duchovní smysly k rozsuzování dobrého a zlého (verš 14). Na VOŠMT studenty vedeme k pilnému zkoumání Písma a k návykům vedoucím k hlubokému duchovnímu životu s Bohem.
Apoštolská korekce
V prvotní církvi bylo korekcí doktríny pověřeno dvanáct apoštolů. V Apoštolské církvi je tento model aplikován na Radu církve, která střeží doktrinální normu a za pomoci VOŠMT ji implementuje v církvi. Nejde nám o ovládání lidí, ale o systematické vysvětlování pravdy za použití gramaticko-historické metody výkladu. Vyučování na VOŠMT je přirozeným nástrojem prevence doktrinálních omylů.
V prvotní církvi bylo korekcí doktríny pověřeno dvanáct apoštolů. V Apoštolské církvi je tento model aplikován na Radu církve, která střeží doktrinální normu a za pomoci VOŠMT ji implementuje v církvi. Nejde nám o ovládání lidí, ale o systematické vysvětlování pravdy za použití gramaticko-historické metody výkladu. Vyučování na VOŠMT je přirozeným nástrojem prevence doktrinálních omylů.
Kontextualizace evangelia
Misijním principem apoštola Pavla byla kontextualizace evangelia. Pavel si uvědomoval, že Písmo musí vysvětlovat jinak Židům a jinak pohanům (1. Korintským 9). Máme-li vysvětlit evangelium Čechům, musíme se přiblížit také jejich touze po vzdělání.
Milan Buban
Misijním principem apoštola Pavla byla kontextualizace evangelia. Pavel si uvědomoval, že Písmo musí vysvětlovat jinak Židům a jinak pohanům (1. Korintským 9). Máme-li vysvětlit evangelium Čechům, musíme se přiblížit také jejich touze po vzdělání.
Milan Buban
pondělí 4. února 2013
Podnět pedagogické rady
Po odborné stránce musí učitel teoretických předmětů dosahovat nejméně magisterského vzdělání (min. M.A. cand.). Měl by aktivně publikovat. Učitel odborných předmětů by měl být odborníkem z praxe. Udělení výjimky je možné u silných osobností, které navzdory absenci formálního vzdělání prokazují vysokou úroveň odbornosti.
Teologické pozice učitele musí respektovat učení o věrohodnosti Písma, gramaticko-historickou metodu, letniční pneumatologii a christologii.
Učitelova osobnost může být různá. Ať už však bude jakákoli, měl by mít neustálou touhu zdokonalovat se a odevzdávat studentům dobrý příklad.
Mezi jeho etické hodnoty by se měla počítat upřímnost, kterou studenti oceňují, a důslednost uplatněná při výuce. Řebříček priorit by měl stavět na nejvyšší místo Boha, pak rodinu a pak službu.
Kodex učitele bude vznikat během následujících měsíců. Přispívat do něj mohou demokraticky všichni členové pedagogické rady. Věříme, že takovýto kodex předejde nedorozuměním a představí školu v pravdivějších rysech. Vždyť to, čím škola je, se nepozná podle názorů a dojmů, ani podle názvu a stanov, ale podle toho, co se skutečně děje ve vyučovacích hodinách.
pondělí 14. ledna 2013
Výhled na nový semestr
 |
| Evangelizace v Olomouci |
 |
| Minulé dny otevřených dveří |
V tomto čase milosti, kdy Bůh utěšil biblickou školu skvělými studenty, plníme úkol zavádění nového tříletého programu, který běží teprve od září. Mnoho věcí se mění, svůj základní ráz místa, kde Bůh mění životy, aby změnil svět, si škola zachovává.
Pro zájemce, zvědavce a kolemjdoucí proto platí pozvání na jarním dny otevřených dveří s misijním banketem, které se uskuteční ve dnech 26. - 27. 4. 2013. Bližší informace naleznete na stránkách www.vosmt.cz.
Za zaměstnance školy
Michael Buban
úterý 13. listopadu 2012
Zpráva z praktického evangelizačního výcviku v Olomouci
Ve dnech 5. až 9. 11. 2012 studenti biblické školy
absolvovali praktický evangelizační výcvik v Olomouci. Zázemí studentům poskytl
sbor Apoštolské církve, U Podjezdu 12. (Děkujeme!)
Výcvik začal v pondělí večer motivačním slovem Romana
Povaly.
V úterý dopoledne bratr Povala pokračoval ve vyučování o
vášni pro Krista, pro církev a pro ztracené a o roli evangelisty. Čerpal při
tom ze svých bohatých zkušeností evangelisty a pastora nového sboru v Rožnově
pod Radhoštěm. Odpoledne vyšli studenti do ulic s anketou o náboženském
smýšlení a získali odpovědi asi od 60 respondentů. Na večer byl naplánován
program na podporu Izraele, jehož pořadatelem byly evangelikální sbory v
Olomouci včetně sboru Apoštolské církve. Ve stejném čase několik studentů
navštívilo domov mládeže, aby sledovalo práci Martina Pence při navazování
„prvního kontaktu“ s nevěřícími.
Ve středu dopoledne vyučoval bratr Martin Penc o
strategickém plánování evangelizace a o možnostech vlivu křesťanů na
spoluobčany ve městě. Odpoledne se část studentů připojila k pracovníkům
olomouckého sboru, kteří pracují mezi bezdomovci. Zatím ostatní studenti odešli
na hlavní náměstí, kde kázali evangelium formou red-boxu, vystoupili
se scénkami a mluvili s lidmi o Kristu. Večer kázal Tomáš Galda a vysvětlil,
jak efektivně sdělovat lidem evangelium např. za pomoci Čtyř duchovních zákonů.
Ve čtvrtek ke studentům promlouval Jaroslav Grubnner na
téma evangelizace mezi přistěhovalci v České republice. Odpoledne byl program
podobný jako ve středu: část studentů šla do squattu za bezdomovci, část
vystupovala s evangelizačním programem na hlavním náměstí. Vyvrcholením dne bylo
promítání evangelizačního filmu Encounter (Setkání) ve sborové modlitebně.
Promítání se zúčastnilo okolo sta lidí.
Páteční dopoledne se bratr Martin Penc věnoval hlavně
hodnocení týdne. Potom studenti uklidili prostory modlitebny a odjeli domů.
Ředitel školy děkuje
- instruktorům za jejich skvělé vyučování.
- pastorovi a členům sbor AC v
Olomouci za jejich laskavou a štědrou pohostinnost.
čtvrtek 12. července 2012
VOŠMT - pobočka Brno
VOŠMT - pobočka Brno nabízí od září 2012 kombinované vzdělávání v letniční teologii
- pro vedoucí duchovní pracovníky
- a pro laické pracovníky se širokou praxí ve sboru
- studentům Global University
- a každému, kdo studuje Písma Starého a Nového zákona pro své obohacení.
Přijímací zkoušky jsou 24.8.2012 v Brně.
Plán zimního semestru a další informace najdete na
- http://vosmt.cz/kombinovane-vzdelavani/
- nebo na e-mailové adrese milan.buban@biblickaskola.cz.
čtvrtek 17. května 2012
O zápisu biblických souřadnic a důležitosti citování zdojů
Ke konci roku máme na Biblické škole napilno. Přesto jsem s chutí odpověděl jedné naší studentce na její dlouho nezodpovězený dotaz. Týkal se totiž záležitosti, která mi již dlouho leží na srdci.
Biblické citace
Biblické citace se u nás zapisují jinak než např. v anglickém akademickém prostředí. Jelikož Global University existuje na pomezí česky a anglicky mluvícího světa, nevyžadujeme od svých studentů nic jiného, než aby se drželi jedné normy a u ní zůstali. Přidržet se české normy bych doporučil v případě větší práce, např. bakalářské.
Zevrubný návod pro zapisování biblických odkazů jsem našel na internetu pod tímto odkazem. V tomto mailu uvedu pár příkladů.
1. Chci zapsat šestnáctý verš z první kapitoly listu Římanům.
A. Ř 1,16
Všimněme si čárky, která odděluje kapitolu a verš.
2. Chci zapsat šestnáctý a sedmnáctý verš z první kapitoly listu
Římanům. K zápisu úzkého rozsahu veršů mám několik možností.
A. Ř 1,16.17
B. Ř 1,16–17
C. Ř 1,16n
Všimněme si možnosti A. Pro zápis dvou veršů z téže kapitoly jejich čísla oddělím tečkou. Je to nesmírně užitečné. Tečkou totiž mohu oddělit nejen jednotlivé verše, ale i jednotlivé rozsahy. Viz bod 4.
Všimněme si možnosti C. Pro zápis verše 16 a následujícího jsem připojil k číslici 16 písmeno n. Tímto způsobem mohu odkázat až na dva následující verše.
3. Zapisuji první tři verše z 1. Korintským 13.
A. 1 Kor 1,1.2.3
B. 1 Kor 1,1–3
C. 1 Kor 1,1nn
Pozor, značku n nemohu použít třikrát. Například Ř 8,1nnn neplatí!
4. Tečkou ve výčtu veršů mohu oddělit nejen jednotlivé verše, ale
i jednotlivé rozsahy. Kdybych tedy chtěl uvést výčet veršů z osmé
kapitoly Římanům, ve kterých je podle ČEP zmínka o Duchu svatém, mohl
bych použít takovýto zápis:
A. Ř 8,2.4.5.6.9.10.11.13.14.15.16.23.26.27
B. Ř 8,2.4nn.9nn.13–16.23.26n
5. Zkratky knih naleznete na internetu pod tímto odkazem, nebo snad v každém výtisku ČEP.
Citování zdrojů
Vím, že to někdy nebývá v zadáních přímo zmíněno, nicméně podle nejen mého názoru je nesmírně důležité a přidává to práci opravdovou hodnotu, aby student uváděl v textu citace, čili přímé odkazy na jiný studijní materiál. Všimněme si jen Wikipedie, jinak zatracované pro neobjektivitu a fušérství autorů. U každého sledovanějšího článku se dbá na to, aby všechny informace byly podloženy nějakým odkazem na příslušný zdroj. Článek o Izraeli má 238 citací. Pokud tam totiž nějaký přispěvatel vloží nepodložené informace, pak se strhne lítá diskuse a ostatní přispěvatelé se ho ptají: „Odkud jsi to vzal?“ Viz např. článek o Sudetech. Nachází se v něm tato věta:
Většina sudetoněmeckého obyvatelstva podporovala nacistický režim a toto odtržení nadšeně uvítala[zdroj?].
Všimněme si popisku [zdroj?]. Někdo jím dal najevo, že k této rozhodné informaci je potřeba přiřadit příslušný odkaz na její zdroj. Jinak ji nelze brát vážně.
Biblická škola není Wikipedie a nad prací studenta nesedí kritik, který má a priori opačný názor, aby se mu všechno muselo únavně citovat a vysvětlovat. Jde mi jen o to, že dobře napsané práce, které se snaží vyklíčit z něčeho stabilního a dávají to citacemi najevo, jsou podmínkou pro budování věrohodného a bohatého prostředí Global University a já jsem přesvědčen, že knihy předepsané k doplňkovým četbám jsou velmi kvalitní a celosvětově uznávané.
Prakticky proto studentům radím toto: Před čtením knihy si přečtěte zadání úkolů, které je třeba vypracovat. Při čtení si k úkolům vypisujte třeba jen čísla stránek, kde se nacházejí použitelné myšlenky. Při psaní pak už jen budete svůj text „kořenit“ citacemi. Když si vzpomenete na myšlenku z jiné knihy, nebojte se ji citovat. Nebojte se citovat nekřesťanskou literaturu, beletrii, nebo literaturu jiných teologických směrů (samozřejmě ve správném kontextu a případně s vyjádřením stanoviska).
Návod na správné citování literatury máme na stránkách GU v tomto dokumentu na straně 2. Můžete se řídit samozřejmě přímo Českou státní normou. Je třeba jen používat srozumitelný a konzistentní systém.
pátek 13. dubna 2012
Osijecký Diatreion
Byl to otec ranné církve Tacián, kdo spojil všechny čtyři (dnes již) kanonická evangelia do jednoho souvislého vyprávění jménem Diatessaron (řec. „ze čtyř“). Jeho cílem bylo uvést rozdílnosti a svébytnost jednotlivých textů do vzájemného souladu.
Podobné úsilí jsem vyvinul i já, spojil jsem totiž zápisky třech účastníků misijního výjezdu do Osijeku. Tak vznikl Osijekcý Diatreion (řec. „ze tří“).
Michael Buban píše:
Vyrazili jsme v pátek třicátého března brzy ráno. Trasa Kolín – Brno – Bratislava – Budapešť – Osijek se vůbec nezdá složitá (sic!), přesto jsem si ji dobře naplánoval v Google maps. Řídím ukodrcaného seniora jménem VW Transporter, je nás v něm 7 statečných chlapců. Konverzace v autě není bohatá na témata.
Poprvé zastavujeme u Břeclavi, podruhé na Slovnaftu kvůli slovenské známce, potřetí za Bratislavou kvůli Maďarskému dálničnímu povolení, které získáváme až za hranicemi na čtvrté zastávce. V Budapešti sjíždíme z dálnice a stavíme na kopečku u jakéhosi pensionu jak nějací kočovníci. Pěkný výhled na Budapešť.
Při výjezdu z Budapešti bloudí naše auto asi 30 – 45 minut. (Sic! Toliko k naplánované trase.) Dvakrát děláme otočku přes Dunaj a tři dálniční tahy, tvoříme tak největší kruhový objezd všech dob. Příští zastávka až na pumpě v Udvaru a pak v Osijeku u Zadarska 19. Následuje veliká pizza a krátká procházka po náměstí. Jsme velmi blízko centra s majestátní katedrálou a podzemními obchůdky.
David Kučera píše:
Spolu s dalšími mladými z lidmi z Chorvatska, Německa, Belgie, Norska a Slovinska jsme pomáhali Horvathovým oklepáváním omítky ze suterénu, aby tam mohl vzniknout nový prostor pro mládežnické akce. Moře potu se tedy snoubilo s omítkou, aby se pak spolu na konci dne za přítomnosti páry ze sprchy vydali na svatební cestu do odpadních vod.
Kromě práce v suterénu jsem si také vyzkoušel metodu prezentace křesťanské víry (tj. evangelizace), která se nazývá „Red Box“. Je to sled činností, mezi které patří zpěv písní, tanec, scénka, krátké kázání s viditelnou ilustrací, svědectví o Božím jednání v mém životě. „Red Box“ zde symbolizuje vyvýšené místo, na kterém se káže (nutně to tedy nemusí být krabice). Cílem bylo zaujmout lidi a v případě jejich zájmu se s nimi bavit o Bohu, případně je pozvat na koncert mladých křesťanů z různých koutů Evropy (tj. našeho týmu v ulici Zadarska, celkem nás bylo něco přes 30). Musím se přiznat, že hraní na kytaru a zpívání, říkání svého svědectví v angličtině a rozhovory s lidmi mě bavilo víc než oklepávání omítky. Na koncert přišlo několik mladých nekřesťanů a na jeho konci se 6 holek rozhodlo stát se křesťankami (Jak se stát křesťanem?).
Ota Faldyna píše:
Práce misionářů je neviditelná, ale přesto zásadní, toho si všímám již delší dobu. Stejně jako v ČR i zde misionář často naráží na „zaběhnuté koleje“ místních služebníků, které již sice dávno neplní svou funkci, ale stále se dělají dál, protože se to tak přece dělalo vždycky.
Misionář musí být po charakterové stránce velmi na výši. Například při pomoci v Belim Manastiru jsem měl možnost vidět, jak Chorvati staví domy a bylo to velmi veselé. Inu, jiná kultura, jiný styl. Misionář ale není od toho, aby hodnotil věci, ale aby podpořil, popř. naučil nové.
V rámci výjezdu jsme dělali i „koncertić“ [čti koncertič]. Byl to večer svědectví, písní i kázání s výzvou. Já jsem měl úlohu „fishermana“, tj. toho, který je k dispozici, vítá lidi, modlí se a tak. Tento večer se obrátilo pět lidí a já měl možnost vést jednu slečnu ke Kristu. Bylo to celkem veselé až na to, že slečna byla celkem vyřízená a stála tam a třásla se i když jsem jí všechno vysvětlil. Nakonec to zachránil jiný člen týmu a já šel pro Bibli a kapesníčky.
Co se týče evangelizace, zjistil jsem, že Češi nejsou o moc víc rezervovaní než jiní. Jde o to, že když už se udělá evangelizace, tak se lidé baví jen mezi sebou apod. Totéž se děje na pouličních akcích: když už se lidé zastaví (což je cílem), nikdo je neosloví. Jedno ráno jsem vyrazil do ulic s Čechy, hned nato odpoledne s Nory a zjistil jsem, že tam velký rozdíl v tomto ohledu není. Jsou podobní jako my. Kdosi to trefně pojmenoval jako „studený nordický (severský) čumák“. Pro Čecha není snadné někoho jen tak oslovit. Ptal jsem se, proč tomu tak je a v rozhovoru jsme narazili na vzpomínku z dětství, kdy při pouliční evangelizaci byl dotyčný dotázán při rozdávání letáčků „…a proč mi to vlastně dáváš?“ Odpověď v té době neznal … Možná že zde někde pramení rezervovanost naší (mé) generace.
Michael Buban píše:
Radostí mi duše zazpívala hned v sobotu, kdy jsem zůstal obíjet omítku ve špinavém prašném sklepě, zatímco jiní šli evangelizovat. Z pouličních RedBoxů mám totiž hrůzu, kterou se stydím přiznat.
Večer náš tým zajišťuje shromko a tančí. Já jsem poněkud nezúčastněný, protože tanec jsem se nenaučil, ve chvalách nehraju a nekážu. Po večeři jsme vyšli na RedBox, ale ochladilo se a bylo tam velmi málo lidí. Dáváme si alespoň kávu.
Na výjezdu dobře jíme a dobře se bavíme. S cizinci nemluvím, otloukám omítku. Skedžl je nabitý a zároveň flexibilní. Z toho důvodu člověk nemá kousek volna, protože musí neustále někde být a když tam je, tak vlastně neví, co tam má dělat.
V neděli ráno jsme v Belim Manastiru. Je to tradiční sbor, průměrný věk tak 50 let. Naši lidé jakoby zajistili bohoslužbu, ale místní nám dali daleko víc. Tedy alespoň mně, když jsem sledoval jejich konzervativní a hlubokou zbožnost.
K obědu jsou grilované čevapi a kuřecí, pak jdem na kafe tam co včera a procházíme se kolem Drávy. Později odpoledne pak v synagoze, kde se schází místní sbor, připravují dotyční opět tanečky na večer (viz video!).
Mou pozornost získává nápis na stěně synagogy: SLAVA BOGU NA VISINI.
David Kučera píše:
Cennou zkušeností pro mě bylo hrát při nedělních bohoslužbách v místní synagóze, ve které se sešlo něco přes 100 věřících, většinou staršího věku. Bohoslužby začaly v deset ráno a náš dvoučlenný český chválicí tým byl dovezen na místo v 9.59. Neznali jsme program bohoslužeb, takže to pro nás nebylo jednoduché. Nikdy jsem nehrál před tolika lidmi, proto se přihlásila o slovo tréma. A když si ještě začala tykat s mým nevyspáním, opravdu jsem neměl moc náladu chválit Boha, natož pak vést k tomu druhé! V modlitbě jsme to tedy dali Bohu do rukou. Během hraní a zpěvu (hráli jsme česky a anglicky) jsem se cítil hrozně, ale snažil jsem se myslet na Ježíše. Po skončení bohoslužeb za mnou přišel jeden starý pán a řekl mi, že když jsme zpívali, Bůh se dotýkal jeho srdce, až z toho začal plakat. A že mi tedy moc děkuje, že to bylo požehnané. A já jsem poděkoval jemu, že mi to řekl, a pak i Bohu, který vyslyšel moje modlitby.
Ota Faldyna píše:
Já jsem z lidí, kteří nemívají často zvláštní zjevení… a tak se stalo i zde. Dost lidem kolem prorokovali, ale mně ne. Z toho lze vyvodit tři závěry: (1) nepotřebuji to, protože jsem ok, (2) nedostal jsem nic, protože už jsem tolik mimo, že už to nejde nebo (3) se prorokuje jen těm, kteří jsou natvrdlí nebo to prostě zrovna potřebují (viz bod 1.). Ale i tak: modlil jsem se za verš a dostal jsem ho.
Hospodin, tvůj Bůh, je ve tvém středu, hrdina, který zachraňuje. Rozjásá se nad tebou radostně, obnoví tě svou láskou, zaplesá nad tebou s výskáním.
Sofonjáš 3,17
Toto mi řekl jeden místních misionářů s tím, že je na mě Bůh pyšný (hrdý) a jásá nade mnou. Já si z toho vzal osobně spíš to druhé. Obnoví tě svou láskou. Jsem totiž stále v zajímavé osobní situaci a nechci z ní vyjít poškozený, zaseklý nebo jinak divně postižený; to abych nedělal druhým to, co mi dělají jiní a mně to vadí. Zaslíbení, že mě Bůh obnoví svou láskou, je pro mě víc než dostačující.
Michael Buban píše:
V pondělí i v úterý je opět potřeba pracovat. Někteří byli totiž odveleni do Beliho Manastiru pomáhat tam na sborovém baráku. V našem sklepě proto zůstává jen hrstka věrných hochů z biblické. Na oběd jedeme opět do kantýny ETF, po obědě kafe a Ožujsko (nealko) v pouličním posezení jedné restaurace hned vedle Osijecké tržnice. Na tržnici nemají nic než plodiny. Žádné pořádné suvenýry, snad ani „značkové“ oblečení se tam nenajde! :-) A vůbec! Osijeku chybí taková ta balkánská špína. Je to sterilní a řadové evropské město s minimem zvláštností a nízkou typickostí. Co mě sem přitáhne k druhé návštěvě?
Odpoledne se dostáváme od obíjení omítky ke kartáčování cihel. Někteří reptají, že je to práce zbytečná. Ale co, budeme z toho alespoň fest vyrýsovaní chlapci.
Ota Faldyna píše:
Ještě jednu věc napíšu: na místě byla skvělá parta. Do Osijeku se ve stejný čas sjelo hned několik dalších týmů (Němci, Norové, Slovinci, pár lidí z Belgie a další). K tomu musím napsat dvě poznámky. Myslím si, že ačkoli jsme nazkoušeli víceméně jen tanec, měli jsme nejlépe připravené programy. Hodně ale dělá to, že jsme přijeli jako parta lidí. Ostatní se povětšinou viděli prve až na místě nebo jen pár chvil před výjezdem. A to je ta druhá věc. Byli jsme dobrá parta. Jak my jako Češi, tak i všichni jako celek. Všechny týmy se spojily k jednomu cíli, každý udělal co uměl, aby oslavil Boha tím svým! A výsledek byl skvělý.
Celkově vzato to bylo dobré. Nedostal jsem sice odpověď na všechno, ale možná to teprve přijde.
Michael Buban píše:
Mám za to, že jsem od výjezdu dostal přesně to, co jsem chtěl: odpočinek a únik z rutiny. Organizace byla v pořádku, výsledky práce vynikající, atmosféra příjemná, jídlo dobré, duše občerstvené, kolektiv ztmelený. Všecko, za co se účastníci předem modlili, se de facto naplnilo.
David Kučera píše:
Co říci závěrem? Nelituji toho, že jsem se tohoto misijního tripu zúčastnil, ba naopak jsem rád za nové zkušenosti, nová přátelství a hlavně za to, že jsme mohli v Osijeku udělat kus práce – praktické i duchovní!
Za VOŠMT sestavil Michael Buban
Původní články pochází z pera Oty Faldyny, Davida Kučery a mě samotného.
Fotky Oty Faldyny jsou ke shlédnutí na jeho Picase.
Podobné úsilí jsem vyvinul i já, spojil jsem totiž zápisky třech účastníků misijního výjezdu do Osijeku. Tak vznikl Osijekcý Diatreion (řec. „ze tří“).
Michael Buban píše:
Vyrazili jsme v pátek třicátého března brzy ráno. Trasa Kolín – Brno – Bratislava – Budapešť – Osijek se vůbec nezdá složitá (sic!), přesto jsem si ji dobře naplánoval v Google maps. Řídím ukodrcaného seniora jménem VW Transporter, je nás v něm 7 statečných chlapců. Konverzace v autě není bohatá na témata.
Poprvé zastavujeme u Břeclavi, podruhé na Slovnaftu kvůli slovenské známce, potřetí za Bratislavou kvůli Maďarskému dálničnímu povolení, které získáváme až za hranicemi na čtvrté zastávce. V Budapešti sjíždíme z dálnice a stavíme na kopečku u jakéhosi pensionu jak nějací kočovníci. Pěkný výhled na Budapešť.
Při výjezdu z Budapešti bloudí naše auto asi 30 – 45 minut. (Sic! Toliko k naplánované trase.) Dvakrát děláme otočku přes Dunaj a tři dálniční tahy, tvoříme tak největší kruhový objezd všech dob. Příští zastávka až na pumpě v Udvaru a pak v Osijeku u Zadarska 19. Následuje veliká pizza a krátká procházka po náměstí. Jsme velmi blízko centra s majestátní katedrálou a podzemními obchůdky.
David Kučera píše:
Spolu s dalšími mladými z lidmi z Chorvatska, Německa, Belgie, Norska a Slovinska jsme pomáhali Horvathovým oklepáváním omítky ze suterénu, aby tam mohl vzniknout nový prostor pro mládežnické akce. Moře potu se tedy snoubilo s omítkou, aby se pak spolu na konci dne za přítomnosti páry ze sprchy vydali na svatební cestu do odpadních vod.
Kromě práce v suterénu jsem si také vyzkoušel metodu prezentace křesťanské víry (tj. evangelizace), která se nazývá „Red Box“. Je to sled činností, mezi které patří zpěv písní, tanec, scénka, krátké kázání s viditelnou ilustrací, svědectví o Božím jednání v mém životě. „Red Box“ zde symbolizuje vyvýšené místo, na kterém se káže (nutně to tedy nemusí být krabice). Cílem bylo zaujmout lidi a v případě jejich zájmu se s nimi bavit o Bohu, případně je pozvat na koncert mladých křesťanů z různých koutů Evropy (tj. našeho týmu v ulici Zadarska, celkem nás bylo něco přes 30). Musím se přiznat, že hraní na kytaru a zpívání, říkání svého svědectví v angličtině a rozhovory s lidmi mě bavilo víc než oklepávání omítky. Na koncert přišlo několik mladých nekřesťanů a na jeho konci se 6 holek rozhodlo stát se křesťankami (Jak se stát křesťanem?).
Ota Faldyna píše:
Práce misionářů je neviditelná, ale přesto zásadní, toho si všímám již delší dobu. Stejně jako v ČR i zde misionář často naráží na „zaběhnuté koleje“ místních služebníků, které již sice dávno neplní svou funkci, ale stále se dělají dál, protože se to tak přece dělalo vždycky.
Misionář musí být po charakterové stránce velmi na výši. Například při pomoci v Belim Manastiru jsem měl možnost vidět, jak Chorvati staví domy a bylo to velmi veselé. Inu, jiná kultura, jiný styl. Misionář ale není od toho, aby hodnotil věci, ale aby podpořil, popř. naučil nové.
V rámci výjezdu jsme dělali i „koncertić“ [čti koncertič]. Byl to večer svědectví, písní i kázání s výzvou. Já jsem měl úlohu „fishermana“, tj. toho, který je k dispozici, vítá lidi, modlí se a tak. Tento večer se obrátilo pět lidí a já měl možnost vést jednu slečnu ke Kristu. Bylo to celkem veselé až na to, že slečna byla celkem vyřízená a stála tam a třásla se i když jsem jí všechno vysvětlil. Nakonec to zachránil jiný člen týmu a já šel pro Bibli a kapesníčky.
Co se týče evangelizace, zjistil jsem, že Češi nejsou o moc víc rezervovaní než jiní. Jde o to, že když už se udělá evangelizace, tak se lidé baví jen mezi sebou apod. Totéž se děje na pouličních akcích: když už se lidé zastaví (což je cílem), nikdo je neosloví. Jedno ráno jsem vyrazil do ulic s Čechy, hned nato odpoledne s Nory a zjistil jsem, že tam velký rozdíl v tomto ohledu není. Jsou podobní jako my. Kdosi to trefně pojmenoval jako „studený nordický (severský) čumák“. Pro Čecha není snadné někoho jen tak oslovit. Ptal jsem se, proč tomu tak je a v rozhovoru jsme narazili na vzpomínku z dětství, kdy při pouliční evangelizaci byl dotyčný dotázán při rozdávání letáčků „…a proč mi to vlastně dáváš?“ Odpověď v té době neznal … Možná že zde někde pramení rezervovanost naší (mé) generace.
Michael Buban píše:
Radostí mi duše zazpívala hned v sobotu, kdy jsem zůstal obíjet omítku ve špinavém prašném sklepě, zatímco jiní šli evangelizovat. Z pouličních RedBoxů mám totiž hrůzu, kterou se stydím přiznat.
Večer náš tým zajišťuje shromko a tančí. Já jsem poněkud nezúčastněný, protože tanec jsem se nenaučil, ve chvalách nehraju a nekážu. Po večeři jsme vyšli na RedBox, ale ochladilo se a bylo tam velmi málo lidí. Dáváme si alespoň kávu.
Na výjezdu dobře jíme a dobře se bavíme. S cizinci nemluvím, otloukám omítku. Skedžl je nabitý a zároveň flexibilní. Z toho důvodu člověk nemá kousek volna, protože musí neustále někde být a když tam je, tak vlastně neví, co tam má dělat.
V neděli ráno jsme v Belim Manastiru. Je to tradiční sbor, průměrný věk tak 50 let. Naši lidé jakoby zajistili bohoslužbu, ale místní nám dali daleko víc. Tedy alespoň mně, když jsem sledoval jejich konzervativní a hlubokou zbožnost.
K obědu jsou grilované čevapi a kuřecí, pak jdem na kafe tam co včera a procházíme se kolem Drávy. Později odpoledne pak v synagoze, kde se schází místní sbor, připravují dotyční opět tanečky na večer (viz video!).
Mou pozornost získává nápis na stěně synagogy: SLAVA BOGU NA VISINI.
David Kučera píše:
Cennou zkušeností pro mě bylo hrát při nedělních bohoslužbách v místní synagóze, ve které se sešlo něco přes 100 věřících, většinou staršího věku. Bohoslužby začaly v deset ráno a náš dvoučlenný český chválicí tým byl dovezen na místo v 9.59. Neznali jsme program bohoslužeb, takže to pro nás nebylo jednoduché. Nikdy jsem nehrál před tolika lidmi, proto se přihlásila o slovo tréma. A když si ještě začala tykat s mým nevyspáním, opravdu jsem neměl moc náladu chválit Boha, natož pak vést k tomu druhé! V modlitbě jsme to tedy dali Bohu do rukou. Během hraní a zpěvu (hráli jsme česky a anglicky) jsem se cítil hrozně, ale snažil jsem se myslet na Ježíše. Po skončení bohoslužeb za mnou přišel jeden starý pán a řekl mi, že když jsme zpívali, Bůh se dotýkal jeho srdce, až z toho začal plakat. A že mi tedy moc děkuje, že to bylo požehnané. A já jsem poděkoval jemu, že mi to řekl, a pak i Bohu, který vyslyšel moje modlitby.
Ota Faldyna píše:
Já jsem z lidí, kteří nemívají často zvláštní zjevení… a tak se stalo i zde. Dost lidem kolem prorokovali, ale mně ne. Z toho lze vyvodit tři závěry: (1) nepotřebuji to, protože jsem ok, (2) nedostal jsem nic, protože už jsem tolik mimo, že už to nejde nebo (3) se prorokuje jen těm, kteří jsou natvrdlí nebo to prostě zrovna potřebují (viz bod 1.). Ale i tak: modlil jsem se za verš a dostal jsem ho.
Sofonjáš 3,17
Toto mi řekl jeden místních misionářů s tím, že je na mě Bůh pyšný (hrdý) a jásá nade mnou. Já si z toho vzal osobně spíš to druhé. Obnoví tě svou láskou. Jsem totiž stále v zajímavé osobní situaci a nechci z ní vyjít poškozený, zaseklý nebo jinak divně postižený; to abych nedělal druhým to, co mi dělají jiní a mně to vadí. Zaslíbení, že mě Bůh obnoví svou láskou, je pro mě víc než dostačující.
Michael Buban píše:
V pondělí i v úterý je opět potřeba pracovat. Někteří byli totiž odveleni do Beliho Manastiru pomáhat tam na sborovém baráku. V našem sklepě proto zůstává jen hrstka věrných hochů z biblické. Na oběd jedeme opět do kantýny ETF, po obědě kafe a Ožujsko (nealko) v pouličním posezení jedné restaurace hned vedle Osijecké tržnice. Na tržnici nemají nic než plodiny. Žádné pořádné suvenýry, snad ani „značkové“ oblečení se tam nenajde! :-) A vůbec! Osijeku chybí taková ta balkánská špína. Je to sterilní a řadové evropské město s minimem zvláštností a nízkou typickostí. Co mě sem přitáhne k druhé návštěvě?
Odpoledne se dostáváme od obíjení omítky ke kartáčování cihel. Někteří reptají, že je to práce zbytečná. Ale co, budeme z toho alespoň fest vyrýsovaní chlapci.
Ota Faldyna píše:
Ještě jednu věc napíšu: na místě byla skvělá parta. Do Osijeku se ve stejný čas sjelo hned několik dalších týmů (Němci, Norové, Slovinci, pár lidí z Belgie a další). K tomu musím napsat dvě poznámky. Myslím si, že ačkoli jsme nazkoušeli víceméně jen tanec, měli jsme nejlépe připravené programy. Hodně ale dělá to, že jsme přijeli jako parta lidí. Ostatní se povětšinou viděli prve až na místě nebo jen pár chvil před výjezdem. A to je ta druhá věc. Byli jsme dobrá parta. Jak my jako Češi, tak i všichni jako celek. Všechny týmy se spojily k jednomu cíli, každý udělal co uměl, aby oslavil Boha tím svým! A výsledek byl skvělý.
Celkově vzato to bylo dobré. Nedostal jsem sice odpověď na všechno, ale možná to teprve přijde.
Michael Buban píše:
Mám za to, že jsem od výjezdu dostal přesně to, co jsem chtěl: odpočinek a únik z rutiny. Organizace byla v pořádku, výsledky práce vynikající, atmosféra příjemná, jídlo dobré, duše občerstvené, kolektiv ztmelený. Všecko, za co se účastníci předem modlili, se de facto naplnilo.
David Kučera píše:
Co říci závěrem? Nelituji toho, že jsem se tohoto misijního tripu zúčastnil, ba naopak jsem rád za nové zkušenosti, nová přátelství a hlavně za to, že jsme mohli v Osijeku udělat kus práce – praktické i duchovní!
Za VOŠMT sestavil Michael Buban
Původní články pochází z pera Oty Faldyny, Davida Kučery a mě samotného.
Fotky Oty Faldyny jsou ke shlédnutí na jeho Picase.
neděle 25. března 2012
Co přesně mi biblická škola dala
Lidé smýšlejí způsobem, který pase po oslnivých statistikách. Je to přirozené a není to od věci. Já tento způsob myšlení nemám rád pro jeho sobeckost, byť je obtížné vybřednout z něj. Právě proto se při zviditelňování školy snažíme sypat všelijaké seznamy hodnot. Hned z místa mohu zvýraznit titul bakaláře (B. A. na Global University v paralelním programu), hodnost DiS. v oboru misijní a teologická činnost, duchovní výcvik (modlitby, praktická služba) a společenské vyžití (kamarádi na intru).
Několik měsíců zpět se mě ale jedna sestra zeptala, co přesně dala škola mně osobně. Musel jsem se tehdy zamyslet, abych zjistil, že skrze biblickou školu se změnil můj vztah k životu, k Bohu a k lidem.
Můj vztah k životu se změnil, když se mnou můj Pán Ježíš otřásl. V době před nástupem na biblickou školu jsem ji považoval za hladkou runway pro daleký let své akademické kariéry. Nyní ji považuji za blažené ztroskotání. Neříkám tím, že jsem ztratil zájem o studium. Říkám, že jsem všecko položil jako ztrátu a nechci nic. Chtění, to je totiž tupé zlo v člověku. Chci, chci a chci! Studovat tohle, pracovat tady, mít tolik a být s tímhle. To není v pořádku.
Můj vztah k Bohu se změnil, když jsem konečně pochopil, že Bůh je Hospodin: Já nemám nic, co není od Hospodina. Všecko, co mám, je Jeho a co není z Jeho milosti, to jakoby vůbec nebylo. Zjistil jsem také, že Hospodin je můj Otec. Tehdy jsem byl pokřtěn v Duchu svatém.
Můj vztah k lidem se změnil, když jsem zjistil, co mi Bůh dal k milování. Na biblické škole jsem studoval s úžasnou dívkou, které si čím dál více vážím (a hodlám si jí vážit celý život :-). Začal jsem si také upřímně vážit svých rodičů. V neposlední řadě jsem pak zjistil, že v církvi jsou jen samí lidé a že mít v ní někoho, komu lze opravdu směle důvěřovat, to je obrovská Boží dobrota.
Jednou větou tedy shrnuji, co je zřejmé: Na biblické škole jsem se obrátil. Bůh musel zabít aroganci, pýchu a sebejistotu, co ve mně byla. Jinak také: Všechny mé názory, mé plány s mým životem, má přesvědčení a mé řeči, všechny předsudky a skrytou nenávist ke všemu, co nejsem JÁ, která je každému člověku vlastní. Když to Bůh udělal, připadal jsem si slabší a hloupější, než co jsem pamatoval. A chvála Bohu za to! Neboť všecko, co mám je od Hospodina a já nemám nic než to, co mi On dá.
Všechny tyto črty myšlenek směřují k palčivé odpovědi na titulní otázku: Na biblické škole nic nedostáváš, pouze odevzdáváš. Neosvojuješ si tam řemeslo, ale Řemeslník si tě osvojuje. A co se týče uplatnění, není žádné! Zjistíš totiž, že tvou platnost už dokázal ten, kdo tě vyplatil a tvá hodnota proto nepodléhá měřítkům trhu práce.
Bratr emeritní biskup ve svém otevřeném dopise mladým napsal, že biblická škola pro Tebe „bude taková, jaký budeš ty“. Z toho vyplývá, že pokud tě škola zklamala, pak ty jsi zklamal ji. Takové tvrzení zní pohodlným uším příliš silně, já s ním ale souhlasím. Jako absolvent totiž věřím, že VOŠMT je škola, kterou náš Bůh založil a kterou zachoval dodnes, aby na její práh znovu a znovu stavěl své děti s laskavou otázkou: „Vydáš mi svůj život?“
úterý 20. března 2012
Co jsem prožil na biblické škole
Při ohlížení se zpět a vzpomínání na věci, které jsme zažili, můžeme docela snadno zabloudit k výmluvě, že v tomto okamžiku je příliš pozdě na to, a příliš brzo na něco jiného. Já se v následujících řádcích pokusím této výmluvy chytit a držet co nejpevněji.
Biblickou školu jsem dokončil před tři čtvrtě rokem. Dost na to, abych konkrétní zážitky, které se ve své době zdály velmi silné a nezapomenutelné, pozapomněl, a příliš málo na to, aby se mé zkušenosti z Biblické (dovolím si takhle Vyšší odbornou školu misijní a teologickou označovat i nadále) projevily v něčem utuženém a léty ověřeném. (Vidíte, už se vymlouvám.) Nicméně, něco ze svých prožitků se pokusím předat a uvidíme.
Na Biblickou školu jsem šel s dvěma věcmi. Za prvé to byla jistota, že je to přesně to místo, kde chci být a studovat, za druhé vědomí toho, že je to cesta, kterou pro mne připravil Bůh. (Je to docela hezké, když se to tak sejde, že?) Byly to věci důležité, svým způsobem však nebyly postačující (během studií jsem si o něco více uvědomoval, že nekonečně důležité jsou modlitby a Boží milost). Za dva roky studia se toho stihlo docela hodně. Setkal jsem se s pár lidmi, jejichž jména by se docela dobře vyjímala (kdyby něco takového existovalo a mělo jakýkoliv smysluplný význam) v mém „křesťanském životopise“. V předmětu zaměřeném na světová náboženství jsem měl, spolu se zbytkem spolužáků, možnost slyšet z první ruky svědectví lidí, kteří se na misijním poli dostali ke kulturám nám na výsost vzdálených. A při bohoslužbách jsem mohl poslouchat kázání od předních služebníků z naší církve, nezřídka však také od bratrů a sester ze zahraničí. V rámci misijního výjezdu jsem se setkal se skutečnými lidmi, lidmi všelikých vyznání a filosofických názorů (jedním z nich byl například mladík, oficiálně muslim, který byl ztělesněnou filosofií postmodernismu – rozhodně nevšední zkušenost). Stejně tak jsem ale skoro stihl každý týden, spolu s ostatními studenty, „vypucovat“ obě budovy (školu a domov mládeže), případně zamést chodník. Nejednou jsem si měl připravit vedení ranních modliteb… a došlo i na vedení bohoslužby či kázání. A našlo by se ještě mnoho dalšího, co by nejspíš stálo za zmínku.
Ve své podstatě pro mě oba roky v Kolíně na Biblické tvoří jeden velký zážitek sám o sobě. I když se snažím vybavit si konkrétní silné momenty svých studií (a pro účely tohoto článku jsem se docela snažil a výše uvedené je výsledek této upřímné snahy), docházím k závěru, že ač existují, nejsou ony momenty, jako jednotlivosti, tak důležité. Tedy, alespoň pro mne nejsou. Ne dnes. Za tu dobu, co uběhla od chvíle, kdy se udály, jejich výjimečnost nějak opadla a nezdají se být moc podstatné. Podstatný je celek.
Onen celek, dva roky v Kolíně na Biblické škole, má pro můj život význam (je-li to možné zhodnotit z devítiměsíční perspektivy). Alespoň tak soudím podle toho, že Biblickou nepřestávám doporučovat lidem kolem sebe (obzvláště pak děckám v naší mládeži), a také toho, že věci, které mi tam Bůh dal na srdce, nechci ze svého srdce ztratit. Vím, na Biblické škole nejsou vždy věci jen veselé, krásné a optimistické. Je to čas, kdy se křesťan dává všanc cizím lidem, riskuje, že se mu do talíře bude dívat víc lidí, než je ochoten snést. Je to čas, kdy se člověk dává všanc Bohu ještě více než dříve a existuje reálné riziko, že se o sobě dozví něco, co by raději nevěděl. (Alespoň taková je moje osobní zkušenost.) A jestli to stálo za to, ukáže čas… Z perspektivy tři čtvrtě roku to ale zatím vypadá nadějně.
Martin Fridrich
