Lidé smýšlejí způsobem, který pase po oslnivých statistikách. Je to přirozené a není to od věci. Já tento způsob myšlení nemám rád pro jeho sobeckost, byť je obtížné vybřednout z něj. Právě proto se při zviditelňování školy snažíme sypat všelijaké seznamy hodnot. Hned z místa mohu zvýraznit titul bakaláře (B. A. na Global University v paralelním programu), hodnost DiS. v oboru misijní a teologická činnost, duchovní výcvik (modlitby, praktická služba) a společenské vyžití (kamarádi na intru).
Několik měsíců zpět se mě ale jedna sestra zeptala, co přesně dala škola mně osobně. Musel jsem se tehdy zamyslet, abych zjistil, že skrze biblickou školu se změnil můj vztah k životu, k Bohu a k lidem.
Můj vztah k životu se změnil, když se mnou můj Pán Ježíš otřásl. V době před nástupem na biblickou školu jsem ji považoval za hladkou runway pro daleký let své akademické kariéry. Nyní ji považuji za blažené ztroskotání. Neříkám tím, že jsem ztratil zájem o studium. Říkám, že jsem všecko položil jako ztrátu a nechci nic. Chtění, to je totiž tupé zlo v člověku. Chci, chci a chci! Studovat tohle, pracovat tady, mít tolik a být s tímhle. To není v pořádku.
Můj vztah k Bohu se změnil, když jsem konečně pochopil, že Bůh je Hospodin: Já nemám nic, co není od Hospodina. Všecko, co mám, je Jeho a co není z Jeho milosti, to jakoby vůbec nebylo. Zjistil jsem také, že Hospodin je můj Otec. Tehdy jsem byl pokřtěn v Duchu svatém.
Můj vztah k lidem se změnil, když jsem zjistil, co mi Bůh dal k milování. Na biblické škole jsem studoval s úžasnou dívkou, které si čím dál více vážím (a hodlám si jí vážit celý život :-). Začal jsem si také upřímně vážit svých rodičů. V neposlední řadě jsem pak zjistil, že v církvi jsou jen samí lidé a že mít v ní někoho, komu lze opravdu směle důvěřovat, to je obrovská Boží dobrota.
Jednou větou tedy shrnuji, co je zřejmé: Na biblické škole jsem se obrátil. Bůh musel zabít aroganci, pýchu a sebejistotu, co ve mně byla. Jinak také: Všechny mé názory, mé plány s mým životem, má přesvědčení a mé řeči, všechny předsudky a skrytou nenávist ke všemu, co nejsem JÁ, která je každému člověku vlastní. Když to Bůh udělal, připadal jsem si slabší a hloupější, než co jsem pamatoval. A chvála Bohu za to! Neboť všecko, co mám je od Hospodina a já nemám nic než to, co mi On dá.
Všechny tyto črty myšlenek směřují k palčivé odpovědi na titulní otázku: Na biblické škole nic nedostáváš, pouze odevzdáváš. Neosvojuješ si tam řemeslo, ale Řemeslník si tě osvojuje. A co se týče uplatnění, není žádné! Zjistíš totiž, že tvou platnost už dokázal ten, kdo tě vyplatil a tvá hodnota proto nepodléhá měřítkům trhu práce.
Bratr emeritní biskup ve svém otevřeném dopise mladým napsal, že biblická škola pro Tebe „bude taková, jaký budeš ty“. Z toho vyplývá, že pokud tě škola zklamala, pak ty jsi zklamal ji. Takové tvrzení zní pohodlným uším příliš silně, já s ním ale souhlasím. Jako absolvent totiž věřím, že VOŠMT je škola, kterou náš Bůh založil a kterou zachoval dodnes, aby na její práh znovu a znovu stavěl své děti s laskavou otázkou: „Vydáš mi svůj život?“
