neděle 25. března 2012

Co přesně mi biblická škola dala

Lidé smýšlejí způsobem, který pase po oslnivých statistikách. Je to přirozené a není to od věci. Já tento způsob myšlení nemám rád pro jeho sobeckost, byť je obtížné vybřednout z něj. Právě proto se při zviditelňování školy snažíme sypat všelijaké seznamy hodnot. Hned z místa mohu zvýraznit titul bakaláře (B. A. na Global University v paralelním programu), hodnost DiS. v oboru misijní a teologická činnost, duchovní výcvik (modlitby, praktická služba) a společenské vyžití (kamarádi na intru).

Několik měsíců zpět se mě ale jedna sestra zeptala, co přesně dala škola mně osobně. Musel jsem se tehdy zamyslet, abych zjistil, že skrze biblickou školu se změnil můj vztah k životu, k Bohu a k lidem.

Můj vztah k životu se změnil, když se mnou můj Pán Ježíš otřásl. V době před nástupem na biblickou školu jsem ji považoval za hladkou runway pro daleký let své akademické kariéry. Nyní ji považuji za blažené ztroskotání. Neříkám tím, že jsem ztratil zájem o studium. Říkám, že jsem všecko položil jako ztrátu a nechci nic. Chtění, to je totiž tupé zlo v člověku. Chci, chci a chci! Studovat tohle, pracovat tady, mít tolik a být s tímhle. To není v pořádku.


Můj vztah k Bohu se změnil, když jsem konečně pochopil, že Bůh je Hospodin: Já nemám nic, co není od Hospodina. Všecko, co mám, je Jeho a co není z Jeho milosti, to jakoby vůbec nebylo. Zjistil jsem také, že Hospodin je můj Otec. Tehdy jsem byl pokřtěn v Duchu svatém.

Můj vztah k lidem se změnil, když jsem zjistil, co mi Bůh dal k milování. Na biblické škole jsem studoval s úžasnou dívkou, které si čím dál více vážím (a hodlám si jí vážit celý život :-). Začal jsem si také upřímně vážit svých rodičů. V neposlední řadě jsem pak zjistil, že v církvi jsou jen samí lidé a že mít v ní někoho, komu lze opravdu směle důvěřovat, to je obrovská Boží dobrota.

Jednou větou tedy shrnuji, co je zřejmé: Na biblické škole jsem se obrátil. Bůh musel zabít aroganci, pýchu a sebejistotu, co ve mně byla. Jinak také: Všechny mé názory, mé plány s mým životem, má přesvědčení a mé řeči, všechny předsudky a skrytou nenávist ke všemu, co nejsem JÁ, která je každému člověku vlastní. Když to Bůh udělal, připadal jsem si slabší a hloupější, než co jsem pamatoval. A chvála Bohu za to! Neboť všecko, co mám je od Hospodina a já nemám nic než to, co mi On dá.

Všechny tyto črty myšlenek směřují k palčivé odpovědi na titulní otázku: Na biblické škole nic nedostáváš, pouze odevzdáváš. Neosvojuješ si tam řemeslo, ale Řemeslník si tě osvojuje. A co se týče uplatnění, není žádné! Zjistíš totiž, že tvou platnost už dokázal ten, kdo tě vyplatil a tvá hodnota proto nepodléhá měřítkům trhu práce.

Bratr emeritní biskup ve svém otevřeném dopise mladým napsal, že biblická škola pro Tebe „bude taková, jaký budeš ty“. Z toho vyplývá, že pokud tě škola zklamala, pak ty jsi zklamal ji. Takové tvrzení zní pohodlným uším příliš silně, já s ním ale souhlasím. Jako absolvent totiž věřím, že VOŠMT je škola, kterou náš Bůh založil a kterou zachoval dodnes, aby na její práh znovu a znovu stavěl své děti s laskavou otázkou: „Vydáš mi svůj život?“

úterý 20. března 2012

Co jsem prožil na biblické škole

Při ohlížení se zpět a vzpomínání na věci, které jsme zažili, můžeme docela snadno zabloudit k výmluvě, že v tomto okamžiku je příliš pozdě na to, a příliš brzo na něco jiného. Já se v následujících řádcích pokusím této výmluvy chytit a držet co nejpevněji.

Biblickou školu jsem dokončil před tři čtvrtě rokem. Dost na to, abych konkrétní zážitky, které se ve své době zdály velmi silné a nezapomenutelné, pozapomněl, a příliš málo na to, aby se mé zkušenosti z Biblické (dovolím si takhle Vyšší odbornou školu misijní a teologickou označovat i nadále) projevily v něčem utuženém a léty ověřeném. (Vidíte, už se vymlouvám.) Nicméně, něco ze svých prožitků se pokusím předat a uvidíme.

Na Biblickou školu jsem šel s dvěma věcmi. Za prvé to byla jistota, že je to přesně to místo, kde chci být a studovat, za druhé vědomí toho, že je to cesta, kterou pro mne připravil Bůh. (Je to docela hezké, když se to tak sejde, že?) Byly to věci důležité, svým způsobem však nebyly postačující (během studií jsem si o něco více uvědomoval, že nekonečně důležité jsou modlitby a Boží milost). Za dva roky studia se toho stihlo docela hodně. Setkal jsem se s pár lidmi, jejichž jména by se docela dobře vyjímala (kdyby něco takového existovalo a mělo jakýkoliv smysluplný význam) v mém „křesťanském životopise“. V předmětu zaměřeném na světová náboženství jsem měl, spolu se zbytkem spolužáků, možnost slyšet z první ruky svědectví lidí, kteří se na misijním poli dostali ke kulturám nám na výsost vzdálených. A při bohoslužbách jsem mohl poslouchat kázání od předních služebníků z naší církve, nezřídka však také od bratrů a sester ze zahraničí. V rámci misijního výjezdu jsem se setkal se skutečnými lidmi, lidmi všelikých vyznání a filosofických názorů (jedním z nich byl například mladík, oficiálně muslim, který byl ztělesněnou filosofií postmodernismu – rozhodně nevšední zkušenost). Stejně tak jsem ale skoro stihl každý týden, spolu s ostatními studenty, „vypucovat“ obě budovy (školu a domov mládeže), případně zamést chodník. Nejednou jsem si měl připravit vedení ranních modliteb… a došlo i na vedení bohoslužby či kázání. A našlo by se ještě mnoho dalšího, co by nejspíš stálo za zmínku.

Ve své podstatě pro mě oba roky v Kolíně na Biblické tvoří jeden velký zážitek sám o sobě. I když se snažím vybavit si konkrétní silné momenty svých studií (a pro účely tohoto článku jsem se docela snažil a výše uvedené je výsledek této upřímné snahy), docházím k závěru, že ač existují, nejsou ony momenty, jako jednotlivosti, tak důležité. Tedy, alespoň pro mne nejsou. Ne dnes. Za tu dobu, co uběhla od chvíle, kdy se udály, jejich výjimečnost nějak opadla a nezdají se být moc podstatné. Podstatný je celek.

Onen celek, dva roky v Kolíně na Biblické škole, má pro můj život význam (je-li to možné zhodnotit z devítiměsíční perspektivy). Alespoň tak soudím podle toho, že Biblickou nepřestávám doporučovat lidem kolem sebe (obzvláště pak děckám v naší mládeži), a také toho, že věci, které mi tam Bůh dal na srdce, nechci ze svého srdce ztratit. Vím, na Biblické škole nejsou vždy věci jen veselé, krásné a optimistické. Je to čas, kdy se křesťan dává všanc cizím lidem, riskuje, že se mu do talíře bude dívat víc lidí, než je ochoten snést. Je to čas, kdy se člověk dává všanc Bohu ještě více než dříve a existuje reálné riziko, že se o sobě dozví něco, co by raději nevěděl. (Alespoň taková je moje osobní zkušenost.) A jestli to stálo za to, ukáže čas… Z perspektivy tři čtvrtě roku to ale zatím vypadá nadějně.

Na závěr bych chtěl podotknout, že existuje věc, kterou si ze svých studií odnáším a která má smysl sama o sobě. Je jí podpora (především modlitební), se kterou jsem se setkal ve sboru a v církvi. Když jsem viděl, jak na mě lidé při mých studiích myslí a modlí se za mě, začal jsem si uvědomovat, jak moc jsem jim vděčen a jak moc jsem jim zavázán. Je to něco, u čeho nakonec můžu říct – toto jsem prožil na Biblické škole.

Martin Fridrich

středa 14. března 2012

Dny otevřených dveří na VOŠMT (DOPLNĚNO!)

Jednou z největších bolestí Biblické školy v Kolíně je špatná informovanost veřejnosti a to jak křesťanské, tak široké. Alespoň tak se to jeví nám „insajdrům“. Zavádějící informace o škole se stokrát zopakuje a stane se „všeobecně známou skutečností“, pomluva vznikne ze špatného výkladu a její setrvačnost je dlouhá jak brzdná dráha lokomotivy. Víme, že kopat proti bodcům nemá smysl. Tiché a mírné napomínání ale smysl má, tak tomu alespoň věřil jeden malý apoštol.

Když jsme se tedy na začátku školního roku rozhodovali, do čeho investovat naše omezené síly, rozhodli jsme se nabídnout veřejnosti příležitost intenzivního seznámení s naší školou.

Na VOŠMT jsou dveře otevřené prakticky neustále, takže není problém domluvit si návštěvu výuky, nebo se s námi zúčastnit praxe. My jsme ale chtěli zformovat nevšední událost plnou společné radosti a bezprostředního poučení. Tak vznikl fenomén Dní otevřených dveří (dále jen DOD), jejichž úkolem je představit zaměření a ovzduší školy v těch nejpřesnějších rysech, aby při rozhodování se o studiu nebyl nikdo nesprávnými informacemi zaveden.

Ty listopadové byly zahájeny ve středu šestnáctého, v osmnáct hodin. Prvním bodem programu byla pravidelná školní bohoslužba, kázáním sloužil misionář Jason. Hned nato se všech jedenáct návštěvníků přesunulo z budovy v Kmochově ulici na internát (viz mapku), kde na ně čekala čína obratných kuchařů z řad studentstva. Po večeři jsme poseděli u čaje.

Ve čtvrtek si návštěvníci vychutnali společnou snídani i vzorovou výuku. V pětadvacetiminutových sezeních tehdy někteří učitelé z VOŠMT představili své předměty. Když se - až k poledni - všichni učitelé vystřídali a když ředitel školy uzavřel den doslovem, rozjeli se návštěvníci z Kolína pryč. Pro plnější představu o průběhu prvních DOD a o tom, co bylo k vidění a ke slyšení, přinášíme následující reportáž z videodílny návštěvníka-absolventa Jindry Svobody (sleduj na YouTube).

Druhé DOD byly takové, jak jsme je vytroubili: „stejné a stokrát jiné“. Zahájili jsme je v pátek devátého března slovem br. ředitele (viz článek „Pane, pošli nám Abrahamovy potomky“) a tzv. misijní dražbou, jejíž výtěžek pluje přímo na podporu misijního výjezdu studentů do Osijeku v Chorvatsku. Návštěvníci byli překvapeni rozmanitostí dražených předmětů a pořadatelé zase tím, jak hluboko do kapsy byli nákupčí ochotni sáhnout. Zbytek programu proběhl podobně, jako v listopadu.

Oboje DOD nás překvapily vřelou atmosférou. Byl to příjemný čas, kdy se potenciální uchazeči a přátelé školy seznámili jak s její vizí a zaměřením, tak i s praktickou stránkou studia. Jako pořadatel musím zmínit, že když jsme DOD na podzim a na jaře připravovali, obávali jsme se vždy toho, že jejich kvalita nenaplní očekávání návštěvníků. V obou případech nám ale Zakladatel školy poslal naprosto skvělé a pohodové lidičky. Bylo nám nesmírným potěšením vidět, jak se připravený program byť se spoustou organizačních děr směňuje za úsměvy a dobrou náladu všech příchozích.

Naše Dny otevřených dveří nejsou veliké a jejich rozpočet je úsměvný. Ale tam, kde se upřímně věří a dobře pracuje, tam Bůh sází milost. Právě proto byly naše Dny otevřených dveří tak požehnané. Termín příštích DOD nebyl dosud stanoven (vypadá to na podzim 2012). Každý, kdo chce ochutnat biblickou školu proto udělá dobře, když bude sledovat naše webové stránky (www.vosmt.cz).