V počtu devíti členů jsme minulý týden zasedli k pravidelné pedagogické radě. Kromě běžných informací o studijních výsledcích, o stavu domova mládeže nebo o školních akcích přišlo na přetřes téma nové, nanejvýš zajímavé a vyzývající. S nástupem nového studijního programu, který je spojen s mnohým průkopnictvím na poli administrace, evidence, výuky i praxe, se vynořila myšlenka zavedení takzvaného „Kodexu učitele“, který by definoval vítané a snad i nezbytné odborné, názorové, osobnostní a etické rysy ideálního učitele. V brainstormingu toho pozdního odpoledne přišli kolegové k následujícímu:
Po odborné stránce musí učitel teoretických předmětů dosahovat nejméně magisterského vzdělání (min. M.A. cand.). Měl by aktivně publikovat. Učitel odborných předmětů by měl být odborníkem z praxe. Udělení výjimky je možné u silných osobností, které navzdory absenci formálního vzdělání prokazují vysokou úroveň odbornosti.
Teologické pozice učitele musí respektovat učení o věrohodnosti Písma, gramaticko-historickou metodu, letniční pneumatologii a christologii.
Učitelova osobnost může být různá. Ať už však bude jakákoli, měl by mít neustálou touhu zdokonalovat se a odevzdávat studentům dobrý příklad.
Mezi jeho etické hodnoty by se měla počítat upřímnost, kterou studenti oceňují, a důslednost uplatněná při výuce. Řebříček priorit by měl stavět na nejvyšší místo Boha, pak rodinu a pak službu.
Kodex učitele bude vznikat během následujících měsíců. Přispívat do něj mohou demokraticky všichni členové pedagogické rady. Věříme, že takovýto kodex předejde nedorozuměním a představí školu v pravdivějších rysech. Vždyť to, čím škola je, se nepozná podle názorů a dojmů, ani podle názvu a stanov, ale podle toho, co se skutečně děje ve vyučovacích hodinách.