Při ohlížení se zpět a vzpomínání na věci, které jsme zažili, můžeme docela snadno zabloudit k výmluvě, že v tomto okamžiku je příliš pozdě na to, a příliš brzo na něco jiného. Já se v následujících řádcích pokusím této výmluvy chytit a držet co nejpevněji.
Biblickou školu jsem dokončil před tři čtvrtě rokem. Dost na to, abych konkrétní zážitky, které se ve své době zdály velmi silné a nezapomenutelné, pozapomněl, a příliš málo na to, aby se mé zkušenosti z Biblické (dovolím si takhle Vyšší odbornou školu misijní a teologickou označovat i nadále) projevily v něčem utuženém a léty ověřeném. (Vidíte, už se vymlouvám.) Nicméně, něco ze svých prožitků se pokusím předat a uvidíme.
Na Biblickou školu jsem šel s dvěma věcmi. Za prvé to byla jistota, že je to přesně to místo, kde chci být a studovat, za druhé vědomí toho, že je to cesta, kterou pro mne připravil Bůh. (Je to docela hezké, když se to tak sejde, že?) Byly to věci důležité, svým způsobem však nebyly postačující (během studií jsem si o něco více uvědomoval, že nekonečně důležité jsou modlitby a Boží milost). Za dva roky studia se toho stihlo docela hodně. Setkal jsem se s pár lidmi, jejichž jména by se docela dobře vyjímala (kdyby něco takového existovalo a mělo jakýkoliv smysluplný význam) v mém „křesťanském životopise“. V předmětu zaměřeném na světová náboženství jsem měl, spolu se zbytkem spolužáků, možnost slyšet z první ruky svědectví lidí, kteří se na misijním poli dostali ke kulturám nám na výsost vzdálených. A při bohoslužbách jsem mohl poslouchat kázání od předních služebníků z naší církve, nezřídka však také od bratrů a sester ze zahraničí. V rámci misijního výjezdu jsem se setkal se skutečnými lidmi, lidmi všelikých vyznání a filosofických názorů (jedním z nich byl například mladík, oficiálně muslim, který byl ztělesněnou filosofií postmodernismu – rozhodně nevšední zkušenost). Stejně tak jsem ale skoro stihl každý týden, spolu s ostatními studenty, „vypucovat“ obě budovy (školu a domov mládeže), případně zamést chodník. Nejednou jsem si měl připravit vedení ranních modliteb… a došlo i na vedení bohoslužby či kázání. A našlo by se ještě mnoho dalšího, co by nejspíš stálo za zmínku.
Ve své podstatě pro mě oba roky v Kolíně na Biblické tvoří jeden velký zážitek sám o sobě. I když se snažím vybavit si konkrétní silné momenty svých studií (a pro účely tohoto článku jsem se docela snažil a výše uvedené je výsledek této upřímné snahy), docházím k závěru, že ač existují, nejsou ony momenty, jako jednotlivosti, tak důležité. Tedy, alespoň pro mne nejsou. Ne dnes. Za tu dobu, co uběhla od chvíle, kdy se udály, jejich výjimečnost nějak opadla a nezdají se být moc podstatné. Podstatný je celek.
Onen celek, dva roky v Kolíně na Biblické škole, má pro můj život význam (je-li to možné zhodnotit z devítiměsíční perspektivy). Alespoň tak soudím podle toho, že Biblickou nepřestávám doporučovat lidem kolem sebe (obzvláště pak děckám v naší mládeži), a také toho, že věci, které mi tam Bůh dal na srdce, nechci ze svého srdce ztratit. Vím, na Biblické škole nejsou vždy věci jen veselé, krásné a optimistické. Je to čas, kdy se křesťan dává všanc cizím lidem, riskuje, že se mu do talíře bude dívat víc lidí, než je ochoten snést. Je to čas, kdy se člověk dává všanc Bohu ještě více než dříve a existuje reálné riziko, že se o sobě dozví něco, co by raději nevěděl. (Alespoň taková je moje osobní zkušenost.) A jestli to stálo za to, ukáže čas… Z perspektivy tři čtvrtě roku to ale zatím vypadá nadějně.
Na závěr bych chtěl podotknout, že existuje věc, kterou si ze svých studií odnáším a která má smysl sama o sobě. Je jí podpora (především modlitební), se kterou jsem se setkal ve sboru a v církvi. Když jsem viděl, jak na mě lidé při mých studiích myslí a modlí se za mě, začal jsem si uvědomovat, jak moc jsem jim vděčen a jak moc jsem jim zavázán. Je to něco, u čeho nakonec můžu říct – toto jsem prožil na Biblické škole.
Jednou z největších bolestí Biblické školy v Kolíně je špatná informovanost veřejnosti a to jak křesťanské, tak široké. Alespoň tak se to jeví nám „insajdrům“. Zavádějící informace o škole se stokrát zopakuje a stane se „všeobecně známou skutečností“, pomluva vznikne ze špatného výkladu a její setrvačnost je dlouhá jak brzdná dráha lokomotivy. Víme, že kopat proti bodcům nemá smysl. Tiché a mírné napomínání ale smysl má, tak tomu alespoň věřil jeden malý apoštol.
Když jsme se tedy na začátku školního roku rozhodovali, do čeho investovat naše omezené síly, rozhodli jsme se nabídnout veřejnosti příležitost intenzivního seznámení s naší školou.
Na VOŠMT jsou dveře otevřené prakticky neustále, takže není problém domluvit si návštěvu výuky, nebo se s námi zúčastnit praxe. My jsme ale chtěli zformovat nevšední událost plnou společné radosti a bezprostředního poučení. Tak vznikl fenomén Dní otevřených dveří (dále jen DOD), jejichž úkolem je představit zaměření a ovzduší školy v těch nejpřesnějších rysech, aby při rozhodování se o studiu nebyl nikdo nesprávnými informacemi zaveden.
Ty listopadové byly zahájeny ve středu šestnáctého, v osmnáct hodin. Prvním bodem programu byla pravidelná školní bohoslužba, kázáním sloužil misionář Jason. Hned nato se všech jedenáct návštěvníků přesunulo z budovy v Kmochově ulici na internát (viz mapku), kde na ně čekala čína obratných kuchařů z řad studentstva. Po večeři jsme poseděli u čaje.
Ve čtvrtek si návštěvníci vychutnali společnou snídani i vzorovou výuku. V pětadvacetiminutových sezeních tehdy někteří učitelé z VOŠMT představili své předměty. Když se - až k poledni - všichni učitelé vystřídali a když ředitel školy uzavřel den doslovem, rozjeli se návštěvníci z Kolína pryč. Pro plnější představu o průběhu prvních DOD a o tom, co bylo k vidění a ke slyšení, přinášíme následující reportáž z videodílny návštěvníka-absolventa Jindry Svobody (sleduj na YouTube).
Druhé DOD byly takové, jak jsme je vytroubili: „stejné a stokrát jiné“. Zahájili jsme je v pátek devátého března slovem br. ředitele (viz článek „Pane, pošli nám Abrahamovy potomky“) a tzv. misijní dražbou, jejíž výtěžek pluje přímo na podporu misijního výjezdu studentů do Osijeku v Chorvatsku. Návštěvníci byli překvapeni rozmanitostí dražených předmětů a pořadatelé zase tím, jak hluboko do kapsy byli nákupčí ochotni sáhnout. Zbytek programu proběhl podobně, jako v listopadu.
Oboje DOD nás překvapily vřelou atmosférou. Byl to příjemný čas, kdy se potenciální uchazeči a přátelé školy seznámili jak s její vizí a zaměřením, tak i s praktickou stránkou studia. Jako pořadatel musím zmínit, že když jsme DOD na podzim a na jaře připravovali, obávali jsme se vždy toho, že jejich kvalita nenaplní očekávání návštěvníků. V obou případech nám ale Zakladatel školy poslal naprosto skvělé a pohodové lidičky. Bylo nám nesmírným potěšením vidět, jak se připravený program byť se spoustou organizačních děr směňuje za úsměvy a dobrou náladu všech příchozích.
Naše Dny otevřených dveří nejsou veliké a jejich rozpočet je úsměvný. Ale tam, kde se upřímně věří a dobře pracuje, tam Bůh sází milost. Právě proto byly naše Dny otevřených dveří tak požehnané. Termín příštích DOD nebyl dosud stanoven (vypadá to na podzim 2012). Každý, kdo chce ochutnat biblickou školu proto udělá dobře, když bude sledovat naše webové stránky (www.vosmt.cz).
Ve dnech 6. – 13. listopadu jsem se svým otcem navštívil USA za účelem účasti na letošní Konferenci ředitelů Global University—Going Beyond. Cestu i konferenci jsem zdokumentoval a poznamenal si několik fakt i několik dojmů, které nyní předkládám.
Konference se skládala ze dvou vzájemně vyvážených prvků: Hlášení a debata o administraci, vizi a pokroku ve vnitřním uspořádání Global University (dále: GU) a z hlášení regionálních ředitelů o tom, jak se to v jejich rajónech hýbe. První zmíněné přeskočím, neboť se netýká nikoho vně. Druhé přeskočím rovněž, neboť se dotýká místních pracovníků GU v různých částech světa, kteří netouží po internetové popularitě. Mám zde tedy rámcové poznámky o průběhu konference a o cestě obecně.
K tomuto itineráři, zápisu a dojmologii přikládám ještě mapku se zaznačenými místy, která jsme navštívili a videoprezentaci fotek.
Mapka
Zobraz si tuto mapu ve velkém. Neboj se kliknout na ikonku, neukousne Tě. Spíše Ti prozradí, co tam je. A neupejpej se posouvat až k Chicagu, Londýnu, Madridu a k Praze.
Videoprezentace
Píseň na pozadí, to je bluegrassový hit I've found the way. Je tam na počest Joea Szaba, zástupce ředitele GU Garyho Seeverse, který nám se svou bluegrassovou kapelou zpříjemnil poslední večer konference.
Cesta proběhla dobře a když jsme ve Springfieldu vykročili z letiště, přivítal nás teplý vítr. V úterý ráno se však rozpršelo. Dva kilometry jsme šli k autobusové zastávce, kterou jsme pro její minimalistické provedení přešli. Řidič potřeboval drobné, které jsme postrádali, tak nás napoprvé svezl zdarma.
Vystoupili jsme naproti centrály GU((Global University)) na Glenston Avenue a Když jsme obdrželi bližší informace o konferenci, vykročili jsme zpět do deště a do kavárny v centru města.
Po chvíli nás tam nalezl br. Gary Flokstra. Chvilku se s ním bavíme: Nemá rád kávu, zato pracuje jako misionář antikvariátník. Vzpomíná na staré dobré časy, kdy pracoval pro svého otce, který mu nesvazoval ruce leč požadavkem odvedené práce. Garyho otec pracoval jako knihovník na CBC, učil tam a přitom provozoval vlastní knihkupectví. Pod jeho rukama ta knihovna vyrostla do pozoruhodných rozměrů.
Gary nás zavezl do 4WRD, svého podniku. Provedl nás skladem a rovnou s námi učinil objednávku.
Ve středu ráno hovoří viceprezident GU Joe Szabo, po něm Gary Seevers, ředitel GU.
Nothing is so fatal for religion as indifference. Gary Seevers
Následuje registrace s občerstvením, každý ředitel dostává bytelnou visačku, Global Operations Manual a celý obsah konference v tištěné podobě.
V různých reportech během konference se dozvídáme o tom, jak na tom GU je v různých částech světa.
Steve L. mluví o akreditaci GU, o jejím vzniku atp. Vysvětluje, jak AoG ve své historii neustále cítila potřebu dálkového vzdělávání služebníků.
Potkáváme sestru Lindu Seals a Carmen Burges, mailové adresy tím nabývají tváře. Bavíme se také s Fredem Kovachem, místním IT s kořeny na Slovensku.
You are part of us. … We want to help you. Todd Waggoner
Středeční program byl krátký, vlastně to ani ještě nebyla konference, ale jen školení pro začínající ředitele. Končíme ve čtvrt na tři; a Gary F. nás hnedka nabírá a veze nás doFPHC, kde nás provádí jeho vedoucí Darin Rodgers.
Ve čtvrtek zrána se v přednáškové hale sešli již všichni účastníci konference. Za stolem seděl Gary S. a Jim S., který pak v rozličných aplikacích představil ústřední myšlenku této konference: Going Beyond.
Vyzývá k „mimokrabicovému“ myšlení, abychom skutečně vykročili ZA. Vždyť navzdory nemírným úspěchům GU po celém světě je žeň stále mnohá a etnické i jazykové skupiny nezasažené.
Gary S. pak hovoří o úspěších GU a o její vizi.
Some of us are in front of tremendous harvest, some of us are in state of seeding. Gary Seevers
Jak říká Jim S., vědomí, že GU nekončí národní kanceláří, ale že působí a postupuje i v jiných částech světa, to dává člověku naději.
Po řízené diskusi zasedáme k večeři zajištěná cateringovou firmou. Hovoří ředitelAGWM Greg Mundys a přítomen je i sám George Flattery, zakladatel GU.
V pátek začínáme stejně jako ve středu a ve čtvrtek začínáme v 8.00, slovo má dnes ráno Steve L. Nabádá nás: Naším cílem je vyučovat zachráněné stejně jako zachraňovat ztracené!
Dalším bodem programu je dr. Willard Tieg, šéf oddělení bakalářských studií (tzv. Undergraduate). Informuje nás o připravovaných kurzech a revizích.
Říká, že je možné a vítané kontextualizovat (znovu vytvořit pro místní potřeby) i seminární práce a ostatní komponenty kurzů. Pokud by dokonce zahraniční autor napsal IST, bylo by přeloženo do angličtiny!
Navečer máme opět společné stolování ve stejném stylu jako ve včera, řečníkem je dnes však Ron Muddox. Hovoří o Boží moci, která v kurzech GUje.
Sobotu jsme strávili procházením se po městě a nakupováním suvenýrů a z neděle na pondělí jsme se za menších obtíží a únavy navrátili do studených a mlžných Čech. (Česká Republika leží o poznání severněji, než Missouri, viz mapu.)
Konference ředitelů Global University byla velmi povzbudivá. To, co jsme tam slyšeli, změnilo naše nahlížení na naši práci s GU v České republice. Vědomí totiž, že jsme součástí čehosi velikého, co nekončí v malých měřítcích a neutěšených statistikách České Republiky, ale co zasahuje svět a prokazatelně pomáhá na bezpočtu míst po celé planetě, toto vědomí budí odvahu a vede k vytrvalosti a k očekávání dne tisíců.
Vybraná svědectví
Bývalý regionální ředitel pro Evropu Daryl Erickson využívá svých zkušeností při své současné práci v Teen Challenge. Kombinuje oba prvky a zakládá Biblickou školu, která je de facto spojením Teen Challenge s GU.
V JAR prošla GU šesti lety temna a zápasu o akreditaci. Mnoho škol řešilo tuto situaci žalobou ministerstva školství. GU se vydala cestou trpělivosti, což přineslo ovoce, neboť vláda je nakonec uznala. Ministerstvo GU poděkovalo, že je nežalovala. (Školy, které žalobu podaly, akreditaci neobdržely.)
Thank you for not sueing us. Some schools have (they never got a registration).
Na Kubu putuje 1400 kindlů pro potřebu místní církve. Místní služebníci tuto možnost s nadšením vítají, neboť dosud nebyla jiná možnost vzdělávání vůbec dostupná.
China Bible College začíná nabírat na obrátkách. Do července příštího roku chtějí poskytovat vzdělání 50k studentům. V delším období chtějí dosáhnout 100k, jejich vizí je pak milion Číňanů studujících na Čínské Biblické škole.
Ron Muddox čínské probuzení komentuje:
Není nic vtipnějšího než čerstvě obrácený, nevzdělaný letniční, když tančí a srší tou první láskou. A není nic nebezpečnějšího, než čerstvě obrácený, nevzdělaný letniční, když svůj zápal směruje špatným směrem.
V Číně je boj se základními herezemi závažným problémem!
Podobně tomu je v zemích postkomunistického bloku, jak jsme slyšeli od Tonyho Rybarczyka. Za příklad nám uvedl biskupa místní církve, který strávil 22 let v kriminále pro Krista. Do vězení nastupoval jako novomanžel a vyšel jako děd. Tento věrný křesťan nese břímě mnoha doktrinálních chyb. Bratr Rybarczyk ale říká:
Nemám žádné právo ho odsoudit. Mám ale výsadu sloužit mu.
V zemích bývalého sovětského bloku GU pomáhá uzdravovat rány komunismu. V zimě její vliv přesahuje až do Číny, když zamrznou pohraniční řeky a bratří tam mohou přenášet učebnice GU.
I letos se studenti VOŠ misijní a teologické zapojili do zajištění blaha účastníků Sjezdu mládeže Apoštolské církve. Jejich poctivě splněným úkolem bylo provozovat stánek s občerstvením.
Žádná cesta se ovšem neobejde bez trampot, byť radostných, které tato stručná obrazová reportáž zachycuje.
Som unavený... — Joj, sú tu...a aké pekné — Máslo, zelí, sýr máme...
Brzdi...(whup!)...Nadšení z fungující zpátečky si vybralo svou daň
Tato fotografie zachycuje všech pět chlapců v jejich nejtypištější póze
Iba jednu bagetu nam dali :-(
První stavení za cedulí BLUDOVICE je budova Havířovského sboru AC
Na nábor studentů není nikdy příliš brzy
Jedním ze šťastnějších okamžiků sjezdu byla společná procházka podél a okolo říčky Lučiny
Na začátku září absolvovali studenti tzv. pochod kolínskem, jehož záměrem bylo představit studentům vybrané pamětihodnosti blízkého okolí jejich školy jakož i poskytnout jim příležitost k vzájemnému seznámení. S odstupem několika týdnů jsem vybrané studenty požádal, aby vyjádřili své nyní již zralé dojmy z této akce.
Ondřej Nawrat píše:
Když jsem se poprvé doslechl, že v rámci školy máme mít v průběhu prvního týdne seznamovací výlet, nebyl jsem příliš nadšen. Můj názor na školu obecně je takový, že ve škole se má člověk učit, proto tam také chodí. Kdybych chtěl poznávat nové lidi a dělat si kamarády, pak bych za tímto účelem nešel do školy, ale na nějakou seznamku či co. Jenže ať už je můj názor jakýkoliv, poznávání nových spolužáků patří ke každé škole. S takovým postojem jsem vyrazil i na tento seznamovací výlet. Má skepse však poměrně brzy pookřála, až se nakonec k večeru zcela vytratila. Seděli jsme venku pod přístřeškem, zcela nasyceni grilovanými kuřecími kousky, saláty a moučníky a hráli jsme tichý slovní fotbal, o kterém jsem si nikdy dříve nemyslel, že by mohl být tak zábavný. V tuto chvíli a později i v mnoha dalších, jsem si musel přiznat, že můj názor na školu je špatný. Ano, chodím tam, abych se něco naučil, ale pravdou je, že škola s kamarády je o mnoho lepší, než škola bez nich.
Václav Kroužek míní:
Mě se na výletu líbily hry. Jako například hledání papírků s biblickými texty, ale také soutěž, kdo nejdéle vydrží mít ruce nad hlavou. Při této soutěži jsem si uvědomil, že se nesmím vzdát jak té soutěže, tak také věcí ve svém životě. Jako například studia na biblické škole, protože jsem se bál, že to nezvládnu. Já však věřím, že se Bůh o mne postará. Věřím tomu, že mě Bůh neposlal na biblickou školu, abych ji nedodělal, ale proto, aby mě něco naučil.
Dávid Kováč tvrdí:
V núdzi poznáš priateľa. Spoznávací výlet nikdy nie je dostatočne spoznávací, pokiaľ nenastane aspoň čiastočná núdza. Núdza o energiu, núdza o pekné počasie, núdza o potravu alebo nadšenie. (Ospravedlňujem sa za desivo subjektívnu výpoveď.) Všetkej núdze však bol rýchly koniec, kedykoľvek sa akákoľvek vyskytla, rýchlo bola zahnaná. Nehovoriac o úplnom závere výletu, ktorý zahnal úplne všetko. Grilovačka u Bubanov je vždy vítaná udalosť, predovšetkým ako bodka za vyčerpávajúcou prechádzkou. Nedokážem posúdiť, či sme sa priamo v priebehu výletu viac spoznali, ale rozhodne sme procesu vzájomného spoznávania nijak neublížili. Organizátori mali čo robiť, klubúk dole pred nimi.
Jako absolvent této školy a organizátor výletu předpokládám, že toto byla pouze ochutnávka, nástin a letmý příslib velikého dobrodružství na ohromující boží cestě každého jednoho studenta.
Kéž každému z nás náš Bůh dopřeje, abychom Biblickou školu v Kolíně viděli tak, jako On: Jako místo, kde Bůh mění lidské životy. Kde zastavuje rozjeté vlaky a vyhýbá je na koleje skutečných božích služebníků.
Ani studenti Biblické školy minulou sobotu nechyběli na brněnské Konferenci ohně. Tento článek nabízí jejich vybrané komentáře. Vždyť událost tohoto formátu stěží nechá někoho netečným a právě Biblická škola je místem, kde takovéto dojmy inkubují a zrají nejlépe.
David píše:
Z Konference ohně u mně převažují dobré dojmy. V brněnské hokejové hale se sešlo něco přes 7000 lidí. Nikdy jsem neviděl tolik lidí pohromadě. Skvělé bylo zažít, jak na jednom místě tolik lidí chválí Ježíše! I když jsem byl nevyspalý, bolelo mě v krku a hlavně na začátku měli řečníci na můj vkus příliš "halelujácké projevy", moc se mi to líbilo. Bůh mi ukazoval na konkrétní věci, kde bych měl jít do hloubky, pokecal jsem i s lidmi, které jsou dlouho neviděl. Na konci konference zazněla svědectví o uzdravení lidí z dlouhodobých nemocí. V autobuse při zpáteční cestě jsem se od svého spolubydlícího dozvěděl, že se modlil za jednu starší paní na vozíčku a byla uzdravená!
Adriana píše:
Bůh byl na této akci se svou mocí. Uzdravoval, osobně se setkával s lidmi a naplňoval je svým Duchem, svým ohněm, zachraňoval Jemu nevydané. Jeho blízkost byla hmatatelná. Každý tam nezažil nějaké zlomové setkání s Ním, ale vím o lidech, kteří ano. I když tam nebyl očekávaný Reinhard Bonnke, myslím, že to na věci nic neměnilo. Šlo o Boží moc a ta tam rozhodně byla. Úžasnou věcí bylo sledovat Daniela Kolendu. Pohled na mladého muže s takovým přídělem Boží moci a požehnání ještě dlouho nezapomenu, ani pocit, který jsem při tomto pohledu měla, nebyl ledajaký. Daniel se dotýkal nás lidí, aby nám skrz tento dotyk a Danielovu modlitbu Bůh dal pomazání, oheň a lidé plakali, smáli se, padali, tancovali,... Chovali se zvláštně, bylo to ohromující. Bůh se jich dotýkal. Tato akce pro mě byla přínosnou a to ve smyslu, že od té doby se věci v mém životě začaly hýbat, pomalinku jsem se začala posouvat z bodu, v kterém jsem už delší dobu byla. Díky Bohu za tuto akci, za tyto řečníky a za Jeho milost.
Ota píše:
Byl jsem požádán, abych pár slovy zhodnotil svou účast a akci jako takovou. Účast na konferenci pro mně byla prospěšná v mnoha ohledech. Největší užitek jsem dostal potvrzením vnitřního přesvědčení toho, že my jsme ti, kteří mají moc od Boha (skrz Boha). Máme konat, ne se stále ptát "co je Boží vůle" ve věcech, které jsou na mnoha místech v Bibli napsané zcela na rovinu. Máme od Boha pravomoc urdravovat skze moc, která je ve jménu Ježíš. Dále pro mně byla konference inspirací po ogranizační stránce. Zejména večerní evangelizace byla neobyčejně působivá. Mnoho lidí reagovalo na evangelium a bylo uzdraveno. Každý dostal útlý sešítek, kde jsou srozumitelně vysvělovány první kroky víry a také dostal pozvánku na několik návazujících akcí místních církví. Evangelium bylo zaseto a rovnou i zalito. To bylo největší inspirací.
